DUŠIČKOVÁ

DUŠIČKOVÁ

Anotace: Je to sice staré už dva roky a možná bych to znovu nepsal vázaně, ale pak by to určitě uskočilo trošku jinam a vyšlo by z toho vlastně něco jiného. Každé rozpoložení mysli se dá zachytit stejně asi jen jednou…

 

                                                        DUŠIČKOVÁ

 

 

Mám rád "dušičkovou" podzimní atmosféru, je v ní něco tajemného, nostalgického, ale zároveň i jakoby z jiného světa. Ne, není v tom nic morbidního, ani vysloveně smutného, nacházím v tom zvláštním rozpoložení prchavé okamžiky klidu, spočinutí, chvilkového zastavení duše někde stranou od věčného mumraje a chaosu, který nás denodenně obrušuje a strhává do neustálého nesmyslného víru všemožných situací a událostí, z nichž jen málokteré mají nějaký skutečný hlubší smysl. Včera večer jsem šel domů zapadlými uličkami přes několik pražských čvrtí, v mlze se občas vynořila jakási stejně ztracená postava a vždy následoval mírně udivený pohled - co ty tu taky děláš v té tmě, v tom sychravu, pod těmi opuštěnými lucernami? Tím momentálním osaměním uprostřed mlhy, t.j. ničeho, jsme si byli všichni ti náhodní chodci na chvíli podobní a opět jsme se do toho svého momentálního osamění zvolna zase postupně zanořili... A tak jsem ten pocit chtěl nějak zachytit, pak už si rýmy řekly samy, co chtějí sdělit, a já to jen zaznamenal... Zdá se mi, že to někam malinko poposunuly, ale na to mají ty tajemné spodní proudy z jiného světa své svaté právo... Není postava jako postava a není vzpomínka jako vzpomínka. Moje vzpomínky jsou a budou vždycky jen moje specifické vzpomínky, ale s těmi vašimi se v tom jiném světě určitě potkávají a žijí svým vlastním životem, o kterém my obyčejní smrtelníci nemůžeme nic vědět. Nebo snad ano...?

 

 

Dušičky už dávno byly v kalendáři
Podzimní mlhou znavené oči ostýchavě září
Spadané listí se odráží v té tváři
jež nostalgicky zve k hostině stáří

Mlžným závojem tušené siluety jdou
úkradkem sledují tě jedna za druhou
na sabat vzpomínek nenápadně zvou
Máš si snad zadat s tou anebo s tou?

Měsíční opar spálené sny skryl pod polštáři
tlumené kroky doznívají nad dlažbou
Co bylo roztává jak kapky v kalamáři
vzpomínku příští máš teprv před sebou…


Praha, 15.11.2011

Autor Amonasr, 11.11.2013
Přečteno 503x
Tipy 11
Poslední tipující: střelkyně1, CoT, Aťan, isisleo, enigman, aravara
ikonkaKomentáře (15)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

až takové krásno se ve mě rozlilo...tak takhle nějak cítím a beru dušičky i já ale takhle nádherně bych to nikdy napsat neuměla:-)Josífku letí k tobě velkééé ST

10.01.2014 17:22:28 | střelkyně1

líbí

Určitě uměla, ale díky za oprášení :-) Jo, psal jsem to v takovém melancholickém splínu, kdy jsem opravdu šel tou přízračnou mlhou přes půl Prahy... Takovou atmosféru mám taky rád, asi to vnímáme hodně podobně - to je fajn vědět, že je ten pocit přenositelný... ;-)

10.01.2014 17:33:28 | Amonasr

líbí

..je to takové.......příznivé plutí po větru.. :-))

12.11.2013 17:39:50 | isisleo

líbí

Ejhle, taková vzácná návštěva :-) Ty vždycky všechno odhalíš – fakt mě tenkrát příznivý vítr pomalu a nenápadně vyváděl z nepříznivé situace, pryč od lidí, s nimiž jsem se necítil dobře… Ještě jsem nedokázal určit jeho směr, ale už foukal… ;-))

12.11.2013 18:36:25 | Amonasr

líbí

:-)))..protože vítr nemá meze..

12.11.2013 19:23:45 | isisleo

líbí

Zaplaťpánbu ;-)

12.11.2013 22:16:48 | Amonasr

líbí

;-)))

13.11.2013 05:26:46 | isisleo

líbí

jiné světy jsou fajn...

12.11.2013 11:03:11 | enigman

líbí

Jj, ty jsou nejlepší. Ještě že tu jsme jen na skok :-D ;-)

12.11.2013 11:20:29 | Amonasr

líbí

jen na skok :D
podle Matky přírody už prý přesluhujem, Josef. Máme vychovat děti a vypadnout, ..jak jsem si v jedné chytré brožurce přečetl. :D

12.11.2013 22:57:58 | Aťan

líbí

V tom případě bych tu Aťane musel být dýl než Elina Makropulos :-D Ale to bude asi nějaká středověká brožurka ;-)

13.11.2013 10:16:19 | Amonasr

líbí

Ten meditativní úvod je parádní, toť básnická filosofie v krystalické podobě. První dvě sloky jsou absolutně suprové, zvládnuté, do mramoru. O to víc mne překvapuje, žes dopustil ty dvě rytmické chyby v závěrečné sloce. Je to výbordelné i tak, o to víc jsou ty dvě drobné chybky vidět a nahlas čtené i slyšet...

11.11.2013 20:31:46 | aravara

líbí

Díky za "výživný" komentář :-) To víš, někdy to škobrtání přecházím, abych zachoval slova, na která jsem se upnul, a pak už to ani nevnímám, takže si cením Tvého zastavení. Zkusil jsem to tedy ještě vyladit - je to teď lepší...? Významově jsem jen obětoval touhy za sny (ty touhy bych tam měl trošku raději), ale v zájmu lepšího rytmu to je snad přijatelný ústupek. Ostatní dva zásahy mě nebolely ;-)

11.11.2013 22:41:45 | Amonasr

líbí

Jasan!! ještě tam trochu drhne ten rým dlažbou/sebou, ale s tím asi nic nenaděláš, pokud tu báseň nechceš rozsekat.

11.11.2013 23:55:08 | aravara

líbí

Jj, tuhle pihu už tam nechám ;-) A ještě jednou dík :-)

12.11.2013 10:36:44 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel