na čem záleží?...

moře se třpytí modře
jako nesmrtelno

ležím ve stínu rybízového keře
mezi kopretinami
upíjím ze sklenky
a slunce vína a rychlosti
ztuhlo v žilách na olovo

náhle se objevila

linie kloboučku
pak bílý volánek u krku
na černém kabátku
to vše na dívce
s tváří dokonale nalíčenou
co drží větévku střemchy v rukou

oči měla stejně matné a nazlátlé
jako to moře
nezapomenu ty oči
kritické hravé hledající
očarované nebezpečím
shlížející do mé osamělosti

nalijete mi také?

její kolena
pokrytá hedvábím
byla těsně u mé hlavy
olovo v žilách
se roztavilo

maně mne napadalo
jestli nás chytí
když je prohibice
ale kdo jednou
běžel bos ve sněhu
s krvavou hrudí
puškou v ruce
a posledním nábojem
schovaným pro sebe
pro toho existuje
ještě dlouho potom
mnoho věcí
které se zdají nepatrné

jen nebýt vězněm

povězte mi příteli
je pravda
že ve francouzštině není slovo
které by znamenalo domov?

Víte milá Wacheque
slovo domov
je podivné pro člověka
který je v určitém věku
a jako domov necítí nic jiného
než tuhle malou planetu
kde miliardy lidí ovládá nenávist
chamtivost a vášeň po moci

svět bičovaný krizí
rozleptaný slzami
a zjizvený neštovicemi sebevražd
halící se do závoje podivného lesku
kdy módní barvou je černá a šedá
a nepoučitelní lidé
vztekle odvrhují myšlenky na budoucnost
jen aby mohli ještě jednou
nerušeně sníst svou ranní paši
stáhnout nejnovější film
poslechnout morbidní zprávy
a představovat si
jak svůj život
třímají za uši

svět který ovládá kamenné božstvo
a proti smrti je čest jalové slovo

vítr střásá okvětní plátky do sklenic
a ony se nebrání
přijímají s klidem prohru
zvláštní pocit
myslet si
že už nemůžete nic ztratit
protože už jste ztratili všechno

dokud však žijete
nejste tak prázdní
aby jste pořád neměli co ztratit...