ten tikot byl tesaný do kamene...

nad seskupením
pískovcových monolitů
se vznáší prach
jako slunný závoj duhových barev
a já marně přemýšlím
proč to někdo zrovna takhle sestavil

měl to být trezor
binárních kódů
nebo snad potemnělá bota
se štěrbinou
pro vstup duší
otevřená k východu
pro pohlazení letního slunovratu
který projde patou?

náhle mne cosi trefilo
to když Gavrinis vyšla
zpoza gnómonu
v křiklavé košili
pojídala třešně z pytlíku
a pecky střílela jen tak
kolem sebe
doruda zbarvenými prsty
jimiž občas nevědomky
škrábla mé srdce

oči jasné jako voda
její hrdlo bylo teple hnědé
vsazené v bělostné blůze
kterou spínala skvrnitá ryba z keramiky
s otevřeným okem
druhé šibalsky přivřené
plovoucí s každým nádechem
skrývajíc moudrost
podivuhodným způsobem
jež muž nikdy nepochopí

usmála se
jeden z mých předků
také vlastnil takovou observatoř
vyměnila jsem ji za mušli
s deklinací čáry
z hvězdy do středu země
co vás protne

pak napíchla mé smysly
a doslova vyrvala
ze slova hřích všechnu chuť
přejela rukou jemně po kůži
šťávou zbarvila mou hruď
já cítil její třešňový dech v mém
a krk se svíral její blízkostí

vy můj badateli
odložte už tu zeď z flanele

tak prosté to bylo

její oči zakryl žíznivý lesk
a v lipách se rozprostřela
melancholicky vášnivá vůně neděle...