šilhající...

sedím u ohně jen tak
když mi škrtl o rameno
jakýsi duhový páv

zkusil jste někdy hru očí?
oslovila mne vzápětí dívka
odložila škrabošku
a ledabyle sfoukla z paže pírka
podívejte se na nějakou věž
teď ji vypusťte
a zaměřte se na ty detaily okolo
co původně vypadaly prázdné
bezvýrazné a podružné...

zašilhal jsem na ni
měsíc se změnil
v neónový liščí jazyk
a slízl z hřívy noci
napadaný sněhový poprašek
z rozemletých kostí yettiů
komínem propadla do místnosti panna
a vypálila do prkenné podlahy díru

chtěl jsem se jí zeptat
kde leží skutečný sever
a proč nestojí tyč na točně klidně
ale ona rty vyšpulené
že by s nimi klidně mohla sbírat
z chodníku drobné
klidně držela ve zdvižených rukách
červenou rybu
zatímco vana v koupelně
je plná orchidejí
a skříň plná dýmu

stín nepatří předmětu
který jej vrhá
patří světlu

pohlazen opeřenou dlaní
objevuji půvab a kouzlo
a vnímám
nadpřirozenou záři
prosvětlující hmotu
rozptýlenou a padající
z luceren v kopulích chrámu
na tvé tělo...

v putovním čeření
srážek světů
vyšších dimenzí
procházím tvou osobností
Laványo...