finlaidies...

ledová vlna náhle polevila
měsíc kyne ze stříbřitého těsta
tma se maže dětským olejíčkem
kdosi v dáli mluví
dávno mrtvým jazykem
o dávno mrtvém tesařovi
a počasí poklidného večera
je tak vonné a krásné
že by klidně
mohly vykvést ponsetie

a přitom…

pociťuji určitý neklid...

tajemná chodba
ubíhá do nekonečna
i s prošlapaným běhounem
do šerého přítmí
dokud je nepohltí perspektiva

když tu náhle
zpoza rohu vyšla dívka
tak jako tenkrát

na dívku ze severu
neobvykle oblečena
zřejmě vyznavačka
ibsenovské víry
v černém plášti
zářivě černé oči
dvě uhelné kuličky
s diamantovým kazem
planoucí vnitřním svitem

to když se snoubí
zlato s něžností

zářením očkovaná
probuzením intimity
křehká a zranitelná
vyzařující tajuplný klid
a úsměv jako by ji přibližoval

kadeře ustřižené u uší
na důkaz zřeknutí
světa marností
svitek papyru
za útlým pasem

tentokrát ale nedopustím
aby mne minula
a vyslovil jsem se

v jedné prastaré báji
je zmínka o kouzelném mlýnku
a tak jsem pro vás vykoval
milá Pohjolen
malou repliku
výrobník ledu
z magického větrníku

nedala na sobě nic znát
a promluvila klidně
s jasnou myslí
o prchavosti času
a nicotnosti světa
co myslíš příteli
je těžší přijít na to
jak život vznikl
nebo jak jej zničit?

napadlo mne
zeptat se zda miluje
rudé rytmy
modrý verš od Rubéna
nebo Verlainovu šedou píseň

a víte že ano
kromě toho
mám prostě ráda
osamělé procházky

já také
můžeme si vyjít spolu
odvětil jsem napůl žertem

rozesmálo ji to
tak už mne uchopte
vy jeden pošetilče
větrný tepče
ať ten led spolu rozpustíme
v něčem horkém...