as Sakkra...

byla tma
ve které se nedá
přečíst slepecké písmo
ani s pomocí svářečské lampy

objevila se nečekaně
a bez fanfár
jakoby vystoupila z času
co byl párem nohavic
přeložený přes opěradlo židle

promenádovala se nahá
kromě alabastrových kruhů na zápěstí
v nichž bzučely roje neviditelných včel
a pupíku zakrytého růžicí
stylizované do tobolky kaštanu
jejíž ostny chrání cosi plodného

pleť noční lilie
rty vymodelované z dužiny dýně
nos s vinutím a půvabem
vlnovky malých houslí
hnědé oči
jejichž lesk a žár
přesvědčí chemika
že čokoláda je živá

a pak
začala tančit
beze studu
zvláštním tempem
mezi zimním šílenstvím
autíčka na klíček
a pomalým plaváním
mořského potápěče dusného léta

to mne tak rozparádilo
že jsem se pokusil o něco podobného
ale mé kreace připomínaly šimpanze
na kolečkových bruslích
co se snaží žonglovat s porcelánem
v polární bouři

a zatímco Koksagyz s grácií poštolky
pozvolna mizela v mlžném oparu
já pocítil ženskou divokost
lehce opilý vzdušným nektarem
rozvíjejících poupat
měsíčního sladu
s noční nadějí
v níž se může stát
něco bláznivého
za zvuků sténání
svíravého tlaku oceánu
otevírání ulity
pleskání vlhkých ploutví
a výdechů bílé velryby...