pocit nahodilosti hlídače bójí...

jen tak jsem se pohyboval
na jednom zdánlivě nuzném místě
když se náhle zjevila proti mně

pomyslel jsem si
jaká to zvláštní náhoda
i když
náhoda je slovo
které zná každý
totiž každý a nikdo
stejně jako čas
je i pravděpodobnost konceptem
který vytvořili lidé
a lidé zodpovídají za nejasnosti
jež jsou s tím spojené

ona se usmála a povídá
příteli
lidskou intuicí se ale nedá náhodnost předpovědět
ani rozpoznat...

Milá Rahamaut
jak tedy vytvářet teorie
ke zdůvodnění
svých zkušeností se světem?

musíš zobecňovat
nacházet zákonitosti v údajích
které jsou vždy ovlivněné
nahodilostí a šumem...

dvě světla v okně
nemusí znamenat vůbec nic
nebo mohou znamenat
jsem doma přijď po moři
každá událost je zpráva
ovšem pro každého
kdo ji zaznamená
úplně jiná...

svou jednoduchostí byla ošidná
ale nedal jsem se
opakování vytváří očekávání
které nemusí být naplněné
jestliže s málem lze dokázat velké věci
znamená to že je informačně bohaté

pokud je něco prázdné
je to jednoduché jak jen může být
zatímco náhoda je vrcholně složitá
nula je nula bez informace
hod mincí je nejvyšší možné informační množství
přesto obě krajnosti mají něco společného
jsou netečné nemají žádnou hodnotu
to co je nejzajímavější leží uprostřed
kde se prolíná vzorec a nahodilost...

výraz v její tváři se změnil
jako stín nasycené šelmy
mizející uprostřed temnoty džungle
a já pocítil
že je nositelka tajemství
s nepřehlédnutelnou intuici
zabývající se základy všeho
přitom své vlastní
neustále přestavující
oné podoby
která podněcuje obrazotvornost
symbolicky vzrušující elegancí...