pod otevřeným nebem...

na provázku
se sušily navlečené papriky
ve večerním vánku
od moře
chrastila zralá kukuřice

byl jsem ukrytý v břečťanu
a zahléd holku
s přidrzlým kukučem
v červenooranžové čapce
s mošnou nápadně rozloženou
jak si klidně plete
eskymácký bič
s krátkou násadou
z velrybích kostic
a různobarevných řemínků
hbitými píšťalkovými prsty
se zavřenýma očima

ach ten její pohled
lehký jak chmýří
když pozvedla víčka
se vší radostí žití

zaostřil jsem okulár
na její obličej
abych jej měl co nejblíž
až vyplní celý obzor
a mne se zmocní závrať
kdy malátně padám naznak
románovými nesmysly
šílenou logikou
a zbytečnými činy
neúčelných zkoušek

s popletenou hlavou
pocuchanými nervy
a přitom vybaven
neochvějnou chladnokrevností
ve všech těch dramatech
vychutnávat uvolnění
komických stránek

jako plameňák co váhá
zda se snést
ve třpytivé mlze
mezi vyvýšeným pohořím
na hladinu lastury
utvořené pobřežím

mávla rukou
došel jsem k ní
s rudým květem na spánku
něco pro vás mám
a podala mi
ohebné a štíhlé bičiště
zdobné jako ona
s jemným vykládáním perleti
zlatých lístků vavřínu
pak mne políbila na ústa
udělala dlouhý nos
a vysmála se mi

chvíli jsem zaraženě stál
a pak se rozesmál také
nač přemítat nad tím
kdo vlastně jsem
a co tu na světě pohledávám...