leonorus cardiaca...

světlo má mechový nádech
a mámivé teplo za sklem
kontrastuje s chladem
vanoucím z lesů

zrovna v tu chvíli
mne ale nelákal život
pastora nebo pastýře
a tak odpočívám
v zóně ticha
knihovnické lenošky
za skupinkou regálů

když vyvřela dveřmi
sopka smyslnosti
s organickou silou
erotické moci
držíce kružítko úhelník
a písmeno Gé
vytetované na zátylku

démonicky zářící jantarové oči
obestřené skandálností
šířící kolem sebe neklid
vpády marginality
a zasypala prostor
popelem slovních trylků

milý pane s knírem
je na vás něco fyzicky osobitého
něčím mi připomínáte velblouda
zábavně sestrojeného
vím že trochu napadáte
na levou polovinu mozku
a v té bejsbolce
vypadáte jako archeolog
kterého právě vykopali

kdysi jste mi řekl
že andělé nečtou
nač také
je to prý jen pověrčivý a nicotný zvyk
hledat v knihách nějaký smysl
stejně jako hledat smysl ve snech
či zmatených čarách na dlani

zareagoval jsem tak
jako by sešlápla plynový pedál
elegantní botkou
a pumpovala nikoli benzín
ale krev do mé hlavy

to co jsem řekl platí
a tohle také
nádech vaší pleti
má v sobě něco nesoučasného
zhmotňujete představy o ladnosti
zakotvené v dobách renesance
s mírnou úklonou
když vám někdo sděluje
cosi závažného
s pootevřenými ústy vyzývavosti
aby se vyjadřoval jasněji

usmála se a zavrtěla
pak tedy také víte že chci tančit

proč ne
vyhnal jsem bibliofily
srazil stoly
a pustil twist...