tajnosti jedné společnice...

ta stoická kráska patří tomu
kdo přichází z širého moře
a toho rána voněla
po karafiátech

je podle mého gusta
nezavazuje památníky
její úchvatný osud nebije do očí
neoslňuje poklady
ani bohatstvím
neohromuje výstřelky

není architektkou
krásná písemnice
ani zbožnou pannou
učená společnice
ani umělkyně

není produktem historie
politiky ani ekonomie

je to dobrotisko a veselá kopa
špinavá i samá bída
přesto ta nejzáhadnější
co jsem kdy poznal

bujně kypící
nádherně vitální
nepořádná i nenucená
a dokáže chytit za srdce

líbí se mi jak se tváří
rozložená na nejhezčím z míst
jako by se otáčela k moři zády
i když je jediným smyslem
její existence
v ní totiž vypadá všechno
že je vyhoštěno
a zároveň to přitahuje

tolikrát přepadena
vydrancována
do základů zpustošena
ale dál stojí tam kde stála
opovážlivá
plná radosti ze života
nezávislejší
než kdy předtím

tradičně řečná
od hlubin času
poeticky bohatá
geniálně překypující
výmluvná
lidovým slovníkem od pusy

nedělá ze sebe víc než je
netváří se grandiózně
přitom je starobylá
ale bez pamětihodností
vše má uschováno
pod zemí
utajené
přesto nepřestává
být lidská
a v tom je její štěstí

to štěstí
co se snaží zaklít matematici
do poučky či formule
kterou pokoušejí všichni hráči
to štěstí
však nikoho nenaučíte
je shodou okolností
a kdo jej má
mlčí