Třetí březnová a postesknutí fauna

Pošmourno,
popelavě,
nahoře na nebi.

A stejně v mojí hlavě.

KOUŘMO...

Je ráno posledního dne
v tomto týdnu
a vůni dopékaného croissantu
brzy umocní
pozvolna stoupající
hravé proudy brazilské Mogiany.

Vedle na okraji lože
spočívá kniha
o osobním růstu,
nadto
při pohledu do kalendáře,
měl bych se oddávat půstu,
jarní očistě těla.

Člověk by prý měl konat mnoho věcí,
(je tolik nejrůznějších rádců)
ale,
jak praví klasik:
„Není dišputát, proti gustu“

Snažím se zůstat "nad věcí"
pohlížím na říční proud
přání jiných
nechám korytem odtéci...

Dnes by mě nadchla dívka
oděná v leginách,
anebo pohledná květinářka,
cítím se být při síle,
mohla by to být též jiná
kopretina
či sedmikráska.

Však o tomto tklivém čase
vysněné dámy
bude obtížné získat.

Zejména v příhraničí,
neřku-li v těchto končinách...