bylo to jedno z těch přátelství…

v cípu
kde polní lán zabíhá
mezi dvě lesní křídla
tají se líbezný koutek
pruh trávy
loučka milá srdci
a na ní jediný pařez
příhodné místo pro posed
kde se uvelebím
s lesem za zády
a hledím do krajiny

od severu přikvačil studený příval
já s chutí nastavil hruď proti té zteči
přeháňku však něco stíhalo
během chvíle odchvátala pryč
a kde se vzala tu se vzala
nažloutlá poštolka štíhlý kříž

tetelila se v jednom bodě
pravzor vrtulníku
její hlávka skloněná
jistila dráhu vzduchu po chodníku
a pak se střemhlav snesla dolů

zpoza stromů vyšla dívka
čelící světu prostě tak
jak byla stvořena
její chůze je vznosná
s neobyčejnou důstojností
ale ne předurčená pro trůn
ani pro salóny
spíš jako vzácná bytost
s obdivuhodným sebeovládáním
i ostražitou zvířecí elegancí
vyzařující cosi tajuplného
s odtažitým pohledem
co působí dojem spojení
pradávných sil živlů
kterým nelze zcela porozumět

přesto duchapřítomně
s nohama na zemi
i když nedokážu přesně říci
čím to je

usedla ke mně
opřela si hlavu o rameno
obestřená vůní citrusových květů
a já ji objal kolem boků

měsíc rozkvétá jako zářící bodlák
z lesního baldachýnu
a když se podívám nahoru
zjišťuji najednou
že je nad námi nebe
v astronomickém pořádku