její výraz připomínal lehké chvění spícího kolibříka…

seděla na podivném místě
plná tmy lidí a kamení
zdálo se
že k ní někdo hovoří
zvuk se tříští o nebeskou klenbu
prostupuje tělem
a mě napadlo
zdali v takových chvílích víme
komu vlastně nasloucháme

byla z dynastie samotářů
krotitelka dravých žížal
a učitelka vizuální geometrie
kdy základem není bod ale plocha
takže když se pohybuje prostorem
mění tvar těles která ji obklopují
někdy to vypadá
že se zdvojuje
ale jindy ztrácí obrysy a mizí
to když na ni pozapomínám

nemluvná Malintzin
ale pokaždé s geniálním nadáním
promlouvající právě ve chvíli
když ji začínám považovat
za mlčenlivou lunatičku…

obrátila se ke mně
příteli znáš triky fantazie?
kdy srdce cítí čtvercem
mysl vede ohyb palce
příběh prochází páteří
začíná panoramatem
a pak se přechází k detailům
pomalým pohybem
trávy klátící ve větru

z rukou jí začalo klíčit obilí

pozorujeme se navzájem
vyčkáváme
zda se objeví
pocit míchání

ve hře
která mění místo
za noci bubnů a vzývání
stávám se
horoucím zimolezem
v rostoucím pokušení
kterému může
tvé umění
člověka vystavit