dimenzionauti...

dimenzionauti...

Anotace: v divočině pokryté prachem...z kaktusových vláken...

slunce zapadá bude noc
kolikrát už asi skončil den?
stíny se začínají prodlužovat
sedím na kůře
jakéhosi padlého kmene
a rozježené vlasy splývají
s tmavnoucí bělobou mraků
i blednoucí bělobou mlhy na svitcích

náhle
snad horkem
z rozpálené země
vidím dívku
za deštivého odpoledne
vidím jejíma očima
jak si prohlíží nějakou cetku
a jejíma rukama
jemně prohmatávám krajku

lehce sebou cukla
usmála se
a zadívala se mýma očima

seskočil jsem ze stromu
došel k horskému potoku
a povídám jí
pojďme skákat po kamenech
bosí

neublížíme si?

nohy vědí kam jít
a prsty se umí zachytit
dokážeme totiž balancovat
zdánlivě všude a na všem
bez držení

hladina jako by nebyla
jen průhledné vrstvy
kolem létají tiché vlaštovky
jinak se nic nepohybuje
a trocha slunce ještě zbyla

nadechni se Džoči
a vpusť světlo dovnitř
to je skutečná esence žití…
Autor enigman, 07.10.2014
Přečteno 301x
Tipy 19
Poslední tipující: zelená víla, střelkyně1, Pamína, Amonasr, Jort, básněnka, jitoush, ...
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

víš co je zvláštní, tolikrát jsem se chtěla dívat tvýma očima, ale nikdy jsem si neuměla představit, že by to někdo měl dělat mýma... :-)
ale takhle to zní krásně.., půjčit někomu oči... ruce... dech...
pak si o tom povídat...cos viděl??, co cítil?? je to stejné??

04.02.2015 00:30:07 | zelená víla

líbí

Skutečná esence žití... jsou chvíle, že je vnímám přesně takhle, ale popsat bych je tak pěkně neuměla. Dík.

08.10.2014 13:05:47 | Pamína

líbí

Asi jsem už dnes unavená, ale strašně chci být vlaštovka. Možná proto, že ty naše už odletěly, a přesto, že jsme teprv za rohem, už se mi stýská po létě. Nevím proč, ale začínám mít pocit, že se mi líp žije na cestách. Dejte mi koně a maringotku a zmizím někam s jižním větrem, jako meluzína. :O)

07.10.2014 21:36:14 | Tichá meluzína

líbí

vždycky objevím jinou dimenzi, mezi už objevenými...díky žes zrovna seděl na kůře...

07.10.2014 14:09:15 | básněnka

líbí

....a oči se rozsvítily a začaly se dívat tak nějak jinak,začaly
se dívat postaru,zorné pole se roztáhlo a prohloubilo.Co byla skutečnost
a co iluze?Kdo ví,každý má své tajemství a světlo jej prostě prosvítí
a možná spatříme to.........Ji.

07.10.2014 14:03:36 | jitoush

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel