Anotace: ...
nedávno jsem se snažila vyfotit východ slunce... musela jsem při té snaze vypadat velmi komicky, šlo o vteřiny a to jsem si velmi velmi uvědomovala... smála jsem se sama sobě a vyfotit tu krásu se mi stejně nepovedlo, žádná z těch fotek tu dokonalost nepřenesla... ta krása byla v tom pocitu, v průzračnosti pohledu, v kráse, že něco končí a nové se probouzí...vždy když se probouzím si na to vzpomenu i když slunce třeba ani nesvítí a padají sněhánky, zase je s kým bláznivě kličkovat... :-)
23.01.2015 14:33:44 | zelená víla
....och,pastýřko mlhy,vyžeň svou neprůhlednost na pastvu,ona pozře
viditelné do svých zastřených útrob.A pak,v tom nevidění, se
všechno obnoví a uvidí se,co bude dál......Ji.
17.10.2014 21:47:59 | jitoush
Pastýřka mlhy s tělem popsaným tajemnými slovy, prosvítajícími přes polární záři, s nohama v kožešinových botách, zabořenýma do žhavého sněhu, rozpáleného jasem měsíce. Kde už jsem viděla ty ledové květy? Kde stromy zakleté do mrazu, otisk listu v ledové stopě? :O)
https://www.youtube.com/watch?v=pUINUEQc85w
17.10.2014 19:32:52 | Tichá meluzína