v hodině tance...

tříoká vrána se usadila
na pampeliškovém břiše
horského hřebene
slunce se sklání k západní linii
země se ochlazuje
neomylným řádem věčnosti
zhnědlá tráva
pokleslá jak píchlá pneumatika
radostně zezelenala
pod rukama mechanika deště
a čas ospalý kuchař
z nádražní putyky
rozbíjí vejce na omelety
přechodných hostů

podzim zahýřil
portskými víny
jako horská dráha
nesoucí masožravé květiny
a ti co se v létě propadli do neznáma
unášeni mořem
až už je smrt nechtěla
ten temný mok nyní s chutí popíjí

byla vyhlášena volenka
a ke mně přistoupila dívka
co se vymykala
jako když vybuchne skvrna
v barvě granátových jablek
v lánu levandulových mraků

smetla bariéru
která se ve mně vytvořila
z nejasně skromných vzpomínek
kdy paměť byla jen prostředek
s jehož pomocí si člověk
jen nezřetelně vzpomíná na věci
které by vlastně radši zapomněl

než si zatančíme
ráda bych vás políbila
měla velmi laskavý hlas

neumím tančit
a s věčností 59 vteřiny
která se změní v minutu
si najednou připadám jako mamlas

mýlíte se odpověděla Tensien
a políbila mne

nebyl to dlouhý polibek
ale ani společenská pusa
trval přiměřeně dlouho
až na sladký dotyk
postrádal přítomnost jazyka
ale přitom byl plný napětí
a oživený jistou silou
nepostrádal muskulaturní rytmus
ani kinetickou zvídavost

jak může něco tak letmého
způsobit takový tajemný prožitek
zvuky připomínající krmení kapříka
napínání gumy
přistání papírového letadýlka na měsíci
nebo návrat spadlých pomerančů na větev

roztančili jsme se
a naše srdce rozechvělá
se podobala ptákům
na telegrafních drátech
spojujících kontinenty
s nimž si pohrávají oblaka