Anotace: v podstatě normální...akorát se pohybujete pár čísel nad povrchem...
když je někdo bezprostřední , tak padám do kolen... jsme na stejné vlně v tomto... bezprostřednost miluju, je začátkem i koncem čehokoli... často se uchyluji k dětem, jsou tací... nabíjím se... držím v náručí tuhle celovost... a pak postupuji dál, tam , co se vytrácí... hledejme ji v sobě... ať se z toho kdokoli po....- dobře mu tak :-)
01.09.2015 00:46:19 | zelená víla
Jednoduchá, prostá i královsky hojná. Přesto je v ní mnohem víc a slova jsou tím nejméně dokonalým způsobem sdělení. Nikdy nevyjádří, co je nepostižitelné. Na to jsou příliš uzavřená. Když se ale správně poskládají, s jemným logickým podtextem a zároveň zbavena strohé logiky, s moudrostí filosofů a zároveň s volností přírody, s prvotním plánem a přitom myšlenkou na cestu, která nevede nikam, přesto stojí za to jí kráčet, protože vede srdcem, a to vše se spojí s představou absolutního ticha beze slov, dá se nahmatat jakési tušení něčeho úžasného. :O)
08.11.2014 07:34:15 | Tichá meluzína
opět enigmaticky zajíkavé..ze zřídla, jehož proud dosud neztenčen prostatou
nakaženou stereotypností..Jisté Tvé úvodní příběhové "klišé" je spíš vstupním
rituálem oslavujícím věčná putování..:-D
06.11.2014 18:44:05 | Frr
...krasne, lehke, sametove:))) a s lehkou hrou uzavrene...Tve psani...dekuji za moznost cteni s laskou Y...
06.11.2014 17:13:50 | Yazmin