yuwipi...

o půlnoci
jakési psisko zavylo
svou verzi country popěvku
a mýtická černá kočka se vrhla
na mechanickou myš času

kolem mne zakroužila dívka
s očima višňových bomb
máčených v čokoládě
se zápalnými šňůrami

říkej mi Mandan
a zapálila vonnou daturii

má v sobě cosi zlověstného
ohýbá mysl
máš pocit moci
panovačné nevyzpytatelnosti
co oslabuje uprostřed síly
sníš kořen
začnou svědit svaly
a chodidla touží někoho pošlapat

stonek a listy však léčí nemoci
květy tě dovedou k zešílení
nebo poslušnosti
a semena posilují srdce
jako andělské trumpety

požádala mne
abych ji svázal
koženým řemínkem
a zahalil pláštěm z kůže
omotal jí kolem krku
tětivu z bizoní šlachy

pokynula skrz kouř čtyřmi směry
a poručila
teď zatáhni za oba konce

prudce jsem škubnul
a její hlava se vykutálela zpod pláště

usadil jsem ji zpět
a odložil přikrývku
místo ní tam byla dívka červeného štítu
černými kroužky orámované zápěstí a kotníky
s čelenkou
a na paži bizoní oháňku

zakryl jsem ji
a poté se zjevila kojotí žena
černožlutě zbarvená
a na hlavě dvě orlí péra

opakoval jsem to samé
a najednou tam zase byla
modrá bojovnice
kopýtkových chrastítek
s píšťalkou z ptačí kosti
a oštěpem zahnutým do hole

jako by se nic nestalo
skopla hrnec vroucí vody do ohně
prostoupila bílým dýmem
přisedla ke mně
se zpěvem posvátné písně
právě jsi se mnou prošel třemi světy zelináři
a spolu osídlíme čtvrtý
ten-co-nemá-barvy
ale my jej vybarvíme