zrozeni k bouři...

její účes připomínal hnízdo
uvité z měděných nitek
tvář divokou
a pronikavý pohled
přes ramena přehozený plášť
s tajemnými hvězdnými symboly
krátké kalhoty
na nohou sandály
kolem hlavy proužek hadí kůže
něčím připomínala démonickou kněžku
hlavně pro ty podivné oči
které jsou namalované
na zdech hrobek aztéckých králů
jejichž panenky vás sledují
ze všech úhlů

tvářila se zamyšleně
a když promluvila
její hlas zněl něžně i zranitelně
s nádechem čehosi zlověstného

ty nejpodivnější zážitky
se mi stávají před bouřkou
jako by existovalo nějaké spojení
mezi mou nejhlubší karmickou strukturou
a divokostí elektrického narušení
co si o tom myslíte příteli?

milá Siniswo
na mysl má bouřka vždycky vliv
aktivuje ji do vyšších sfér
připomíná mi to jednoho motýla
říká se mu král bouří
protože před bouřkou bývá nejaktivnější
plachtí elektrizujícím vzduchem
vrhá se střemhlav
proti ženoucím se mračnům
a libuje si v prudkých závanech větru
navíc se líhne ze své kukly
právě těsně před bouří
takže první zvuk co uslyší
je nejspíš rachot hromu
někde uvnitř něj je něco skryté
něco co reaguje
a vstřebává celistvost bouře

na jejích rtech
se pomalu rozprostřel úsměv
a oči se rozsvítily jako fialové hedvábí
ano král bouří
a zírala na mne
a já na ni

tím pohledem
jsme jeden druhého změnili

chytila mě za ruku
myslíte že se takovému motýlovi
dá prodloužit život?

přitiskl jsem ji k sobě
motýlí život je přesně tak dlouhý jak má být
a zdáli se ozvalo hromobití…