průchod deštěm...
průchod deštěm...
Anotace: pro všechny dešťomilce za oknem...
z hornaté domoviny yettiho
a na husích křídlech přiletěla
z mokřin
neviditelná ruka
strhla splašenou oblohu
na gumových špagátech
k povrchu
a kapky deště drkotají
jako zuby indiánského totemu
je hustý a nepředvídatelný
přibližuje propast mezi člověkem a přírodou
a ve štěrbinách se probouzejí zapomenuté touhy
obsahuje všechnu dvojznačnost slova aloha
ahoj a zároveň sbohem
a ještě něco navíc
poskytuje ochranu
které se láskyplné slunce nemůže rovnat
tlumí netvorův planoucí pohled
hasí drakův oheň
odvážní považují déšť za požehnání
malí věří že díky němu povyrostou
což tě nemile zasáhlo Nombrill
jelikož jsi drobné postavy
no drobné…
jen o málo větší než kuželka
nebo odlitek sádrového trpaslíka
a kdyby tě někdo zabalil do turbanu
ještě by zbylo na Tutanchamonovy drobnosti
pozoruješ rozpláclé pulce kapek
co se plazí po okně
aby se vzdali rozpustilé nevázanosti
bičující bezstarostnosti
a sebevražedné hravosti
a přidávají se
k zenovému zástupu snílků
co s meditativním vrtěním
pozvolna sjíždí do kaluže bytí
vodnaté svatozáře duše
napadne tě
že ubohé stěrače
se přes všechnu sisyfovskou snahu
nikdy nestanou mýtem
padá déšť
řídký šedý déšť
který muchomůrky tak milují
vytrvalý déšť
jenž zná každý tajný vchod za límec
a do nákupní tašky
tichý déšť
který dokáže prorezavět plechovou střechu
aniž by se ohradila nesouhlasným zvukem
šamanský déšť
co sytí představivost
déšť
který připomíná tajný jazyk
jímž šeptá jako extáze
původních lidí o podstatě věcí
déšť co tě pohltí
jako lak na vlasy medúzy
déšť co brání krvi a moři
aby nebyly příliš slané
rozdává rány vzpurným fialkám
a vyrábí žebřík
po kterém šplhá světlo na Měsíc
déšť
co je tak velký
že do něj může vejít hledač
a najít v něm Jméno
které potřebuje
tak pojď ven...
Komentáře (18)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
dnes jsem sestavila v dešti z listí slunce... nezáří, nehřeje... jen je... v kapkách se leskne...
18.01.2015 02:50:16 | zelená víla
......když šumí déšť
ten vodní zvuk
hraje si se mnou...
vypínám ruch
ve vláze
ztratí se sucho
poslouchám příběh
tak už ani muk........Ji.
19.11.2014 19:33:32 | jitoush
Já se ti nebudu omlouvat. Vidím ty šňůry hustého deště a slyším šeptání kapek v každé z těchto tvých slok. Snad proto, že jsem blázen, který je schopen vidět v křesťanské bazilice velrybu a mluvícího kozorožce. Tvoje obrazy se mi krásně spojují ve srozumitelný celek. SALVE příteli. :O)
19.11.2014 15:18:39 | Tichá meluzína
Enigman mi taky promine,vezme si kus dortu zakousne se a uklidní se.Tohle není o dešti v tvém podání...to je o yettim,husích křídlech,o špagetách, o totemu,medúzách a za toho sádrového trpaslíka ti dávám poprvé tip.A možná by po včerejšku stačilo jenom trochu vystřízlivět...krásu deště v ní necítím...
19.11.2014 13:59:38 | střelkyně1
Zrovna včera, když jsem šla s klukama ze školy, hustě nám pršelo. Byli jsme odeštníkovaní jako obří chodící muchomůrky. Kluci byli dvě bílé a já tygrovitá, prostě krásně přiotrávená rodinka. Říkali, že by byli radši, kdyby už zase bylo teplo a svítilo sluníčko. Vysvětlovala jsem jim, že příroda (i ve městě) potřebuje všechno. I slunečné dny i dny kdy je chladno a prší. A pak jsme přišli k velkému keři šípkových růží. Byl holý, bez listí se zbytky začernalých šípků, zato hustě obsedán vrabci a kousek od něj se nacházela velká louže dešťové vody. A ti vrabci najednou, déšť nedéšť a chladno nechladno, zahájili hromadné nálety do zmíněné louže. A v ní se různě váleli, natřásali, pošplichovali a potápěli hlavičky a křidýlka, no prostě měli veřejné koupaliště. Tak jsem tam na chvíli kluky zastavila a dívali jsme se. Říkám: "Vidíte? Zrovna těmhle vrabčákům se dneska vyloženě hodí, že prší." A kluci se chichtali a ukazovali si, který z nich zrovna provedl něco legračního. Měli jsme o čem mluvit celý zbytek cesty domů. :O)
19.11.2014 11:37:07 | Tichá meluzína
výzkumný tým profesora Volavky se tímto vrabčím fenoménem zabýval a nakonec přišli na to že vrabec polní je vlastně dávným potomkem platejse mrskavého z čeledi hrdoploutvých který se také často s chutí cákal...
20.11.2014 11:01:14 | enigman
Na tom něco bude. Mám totiž takový neodbytný dojem, že jsem v té louži zahlédla i pár delfínovců amazonských a mrskla se tam i nějaká ta ryba paiche. Naštěstí už byla přežraná mouchami, které tam srazil déšť a tak dala vrabcům pokoj. :O) Tý jo. To ti až závidím. Taky bych si zarybařila a klidně i bez prutu. Jenom sedět, čučet na vodu a čekat až se někde mrskne kapr. Kliňďo prňďo můžu. Kousek za barákem máme rybník. Ale samotnou by mě to tak nebavilo. Na rybách se tak krásně mlčí s někým. Jenže kluci to nevydrží, potřebují běhat. No který kluk ne? :O)
20.11.2014 15:29:21 | Tichá meluzína
nejlíp se prý mlčí s rybami...
21.11.2014 10:42:25 | enigman
Jenže o rybu se nemůžeš opřít, srazit si hlavy a přehazovat si jeden mozek. Hastrman to možná svede, ale mě je ta voda už teď přece trochu studená a navíc tohle nejradši provádím se svým Gamagajem. Minulý týden jsme takhle pár minut pozorovali labutě. Máme tu dva páry. To by člověk nevěřil jak je to obrovský pták, dokud mu to monstrum neproletí přímo nad hlavou. DINOSAURUS v bílém, péřovém pyžamu. :O) A ryby chytáš a následně pečeš a papáš, nebo se pokocháš, poplácáš si je a pustíš zpátky?
21.11.2014 10:50:17 | Tichá meluzína
vlastně obojí...s labutěma je to horší...
21.11.2014 10:52:58 | enigman
To mi povídej. Ještě jsem nesehnala tak velký pekáč. Největší měli na husu. Asi budu muset koupit vanu a postavit kolem ní extra pec. Jinak já radši koukám a plácám. Mě je líto i lososího filetu ze supermarketu, ale ten má výhodu, že už je mrtvý. Ale stejně si skoro popláču, když ho cákám ve dřezu před upečením. Ty stříbrně duhové šupinky a ta pevná a ladná křivka, jako dělaná k rozrážení divoké vody. Já bych snad i tu polovičku pustila na svobodu. PLAF SI. A zblafnul by mi ji koupající se labrador. :O)
21.11.2014 11:02:11 | Tichá meluzína
Meluzínko děkuji Ti za zprostředkování tohoto zážitku.Teď i s tvými syny vím, že mám soukmenovce otužilce i mezi vrabčáky:-).Něco zdravého na tom asi bude:-).
19.11.2014 22:21:45 | Malá mořská víla
Tak tento zážitek je silnější než ta báseň. Autor Enigman mi promine. Tu báseň by chtělo zjemnit a zhustit - jak ten déšť, který všude vleze.
19.11.2014 13:41:00 | VEDz RVAHEs
Děkuji moc. Ono to, co člověk zažije s dětmi, má vždycky svou nezaměnitelnou sílu. Já musím jen děkovat za to, že je mám, protože můj svět je díky nim o moc bohatší a veselejší. :O)
19.11.2014 15:10:05 | Tichá meluzína