je tenčí, ohnutý a zkroucený o ty roky stejně
jako její ruce, poznamenané prací
…
tento prsten zažil tvrdé dny
…
nikdy ho nesundala
/symbol jejich lásky/
drhla s ním podlahu v domě
pracovala na zahradě
…
a taky její děti
a po nich vnoučata
zanechali stopy dní
na kousku toho lesku
…
tam, kde kdysi diamanty zářily
jsou dnes jen malé dolíčky
jako vzpomínka na poklady
ztracené kdesi ve dřezu
plného nádobí
po dobré večeři
…
měla ho ráda
…
čas plyne a ona už tu není
vzpomínám na její úsměv
její ruce
pohlazení
…
hřeje mě teplo prstenu
skrytého v mé dlani
....Opakovala bych se po ostatních,k Jitce se připojuji.....ano,vroucnost,to je to
pravé slovo......Ji.
20.11.2014 21:13:39 | jitoush