Anotace: se rozsvítily lampy...
ten večer tajuplnosti... koše s anděly nesli jsme nemocnicí, dva " kluci " s kytarou bláznivě hráli na přání těch kolem...tři psíci běhali, jedna dáma klidně šla u mé nohy... slunce jsme v dlani nosili, koše zářili, my také... vtipkovali jsme v těch dlouhých chodbách... někdo se smál, někdo kroutil očima a utíkal, někdo byl zlej...vtančili jsme na JIPky.. rozesmívali sestřičky a s vtipem jsem vstupovala do těch skleněných světů ( oni se trochu styděli, co taškařili se mnou)...oči jsme pod těmi přístroji viděli se usmívat, nemohli zpívat, notovali rukama, někdo si to chtěl se psy vyměnit ... na jedné JIP byla starší dáma, vklouzla jsem k ní, usmívala jsem se a říkám, no a kdy se vám povede si přát písničku na živo...podívala se na mě těma tichýma očima a říká - jsem spokojená, tři měsíce jsem spala, byla v kómatu a teď jste tu... tleskala a smála se a pošeptala mi a následně nahlas řekla, že vidí mou karmu, což mě vyděsila trochu, a že dlouho neviděla v očích bezelstnost..a pošeptala mi kouzlo... tajuplný prostor, uprostřed prostor pustých, co nemá žádný smysl a přesto něčemu je něčím...
04.01.2015 01:57:47 | zelená víla
Každý jsme prostorem pro něco a každý ten prostor hledá naplnění, tak se rozrůstáme v sobě k ostatním
.
22.12.2014 23:16:20 | Akrij8
...tipuji a nevím přesně za co, fakt zajímavé...:-( (ale dojde mi to obvykle za pár přečtení...či za pár dní :-)))
22.12.2014 22:21:55 | bogen