skicář nálad

bylo  krásně

vprostřed  mostu

jsem  se  zastavil

a vytáhl  z  tlumoku

svůj  "skicář  nálad"

s volnými  listy

abych zvážil

jakými pastelkami

pozdravit náladu

bezmračné  chvíle..

jak už to bývá  poslední dobou

v našich zeměpisných

šířkách

z ničeho  nic

zadul prudký dovádivý vítr

a volné listy

ze skicáře unesl

přes  zábradlí mostu

 takže chvíli plachtily

povětřím

jako rozmarní krahujci

než  je  přijal  proud  řeky

zbyly  mně  však ještě  pastelky

došel jsem na konec mostu

a na počátku ulice

míjel

rozdurděnou  nachově  zbarvenou

temperamentní matku

peskující

vzteklého hošíka

přistoupil  jsem

k  hošíkovi

a podal mu hrst  pastelek

ten mi je rychlostí  vděčného  psíka

vyškubl  z ruky

z obruby  chodníku  zvedl

zmačkaný  cár papíru

přistoupil  ke zdi

nejbližšího domu

a  papír se pokoušel

uhladit

přidržoval si jej  jednou ručkou

a druhou  na něj začal  čmárat

sytě  barevnou  pastelkou

nahodilé  klikyháky..

"počkej"

zadržela ho  matka

"nakreslíme tady  pánovi  slunce"

popadla oranžovou a  červenou

pastelku a načrtla  zcela  v duchu

dětských  kresbiček

barevné  slunko

zatímco  hoch

přidržoval  na  zdi  papír..

"pane,  to  je  pro  Vás

ať nejste  pořád  tak  smutnej"

a  podává mi  zrychla dokončenou

 sluneční  kresbu..

slunko  jsem  zmuchlal

a  nacpal  do  kapsy

na  místo   pastelek..

nebe  se  zatáhlo

černými  mračny..