stříbrná liška...
stříbrná liška...
Anotace: dýchla na víčka...
a ozvěna doznívá v kamnech
zvláštní vůně
visí ve vzduchu tak zřetelně
že do ní lze vstupovat
a zase vycházet
Renardes se sklonila
a zvedla hranatý předmět
stažený řemenem
ve zlaté kožešině
po rozbalení položila na stůl skříňku
ze které vypadla bronzová slova
znáte pravidla téhle hry příteli?
jakou filozofii vyjadřuje?
zůstat ve hře
prohrává ten kdo se unaví
i tak se však vítěz může stát poraženým
můžeš totiž prohrát tím
že přivedeš protihráče do situace
kdy nemůže udělat žádný tah
tak to bývá
když se dostanete do světa
kde každé slovo které vyslovíte
odešle jiné do zapomnění
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
ani nevím, je vítězů či poražených??
v jednu chvíli se můžeš cítit jako vítěz, máš li tu potřebu a někdy jako poražený, ale obé může změnit vteřina... vteřina v člověku, který to co bylo zapomenuto umí zase vrátit do hry...
18.02.2015 23:36:54 | zelená víla
Opět hluboká myšlenka.Zapomínat i mýlit se je sice lidské, zapomínat však na své přátele bolí...
17.02.2015 23:38:54 | Malá mořská víla
Sami jsme slova. A přitom v sobě máme všechno a všechny. Paměť je v jediné částici atomu a mnohem dál, v tom, co snad ani neznáme. Ta naše je jen iluzí o tom jak důležité je pamatovat si, o našem vlastním významu. Jsme jenom jednou ze sedaček na kolotoči v obrovském Prateru. :O)
17.02.2015 23:28:13 | Tichá meluzína
kolotoči se zabýval tým prof.Kroutila...neustále jim motalo hlavu zda se má točit zleva doprava nahoru dolu nebo obráceně...nakonec to vyřešili že přilepili několik kolotočů k sobě Mobiovou páskou...
24.02.2015 12:48:02 | enigman
A vznikly kolečkové brusle pro obry. Bohužel ještě neměli možnost daný vynález dostatečně otestovat. Stále čekají až jim ten pravý obr vyroste. Nejdřív to zkoušeli klasickými metodami. Krmili ho až do bezvědomí, ale místo obra jim vyrostl Otesánek, snědl pecen chleba, ucháč mlíka, mámu, tátu, pasáčka s kozami, ovčáka se stádem ovcí, sedláka s povozem, hejno okřídlených krav ze Švýcarska, kotoučovou brusku a katr i s pilinami, pole plné hlávek kapusty, rozvalil se do brázdy a spokojeně větral do jamky zajíčka ušáčka, když se kolem mihla stařenka s motyčkou a to byl konec. Chudák stará měla tik v rukou, od stálé práce na poli, a tak když lezla do toho kopce, což bylo vlastně Otesánkovo břicho, ruka s motyčkou jí poskočila a rozpárala Otesánka odzhora až dolů (nebo obráceně). Kromě výše jmenovaného mu z rozťatého břicha vyskočila i Karkulka s babičkou a myslivec na vlkovi a štěstím děkovali statečné stařence, že je zachránila. Vlk si od té chvíle nechal podvázat žaludek a vstoupil do hnutí Hare Krišna jako zapřísáhlý vegetarián a guru Déva Lupin. Pak to vědci s obrem zkoušeli lidovými metodami a zpívali mu před spaním lidovou píseň - Až já budu velká, bude ze mě selka. Ale co čert nechtěl, a tohle teda fakt nechtěl, vyrostl jim místo obra transsexuál, slyšící na jméno Mama Mia. Nyní tedy hledají jiné odborné metody a my si musíme na skutečného obra ještě chvíli počkat. Nažbrblanou :O)
24.02.2015 16:41:51 | Tichá meluzína
taky bych potřeboval otesat...
25.02.2015 12:15:51 | enigman
Opravdové umělecké dílo není dokonalé. A já mám pocit, že s tebou už si umělec dal spoustu práce a ještě pořád neskončil. Každý nějak hledáme tu svoji nejlepší verzi, ale nese to sebou jisté nebezpečí. Může se stát, že si nevšimneme, že už jsme dokonalí, takoví jací jsme a přestaneme vnímat krásu pozadí celého zátiší a vůbec to, že patříme do toho obrazu. S každým tahem nakřivo, se svou rozmazaností, nešikovností, se svými hloupostmi a slabostmi, a třeba i s bolavou hlavou po ránu, po rozbujelé noci. :O)
26.02.2015 02:18:58 | Tichá meluzína
Takhle to mám s anglickými slovíčky. Jedno se naučím a předvčerejší zapomenu, je vytěsněné tím dnešním.
(Jsem totiž ve znamení ryb. Ryba neudrží v paměti nic déle než osm vteřin :-)
17.02.2015 22:52:24 | Pamína