un bon banquet…
un bon banquet…
Anotace: ...
u nohou klade stín
pro ni
vysoko nad hlavou
kroužící sokol
znehybnělý
uslyšela můj krok
vyletěla z houští
opeřená
zvukem lechtivým
vzduch rozechvělý
byla z vyšších kruhů
tělo pokropené skrz listy
paprsky podzimního slunce
a její vůně
pronikající vším
včetně skla a zinku
do transu uvádějí
rozprostřená
v prstech
douškou mateří
probudila
duši prvních lidí
jaká by
la la
než se odpoutala
od vesmíru
bez rozumu
bezprostřední
srdce by
rozkoší
málem puklo
ale vydrží
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
bezprostřednost je krásná... nedávno jsem byla u dětí a přivítaly mě naskákáním ke mně do náruče, kecla jsem s nima na zadek, neudržela jsem je... moje teta, moje teta drnčí malá Bára a líbá mě do vlasu, pohladila jsem ji po zádech... a malej Mareček si mě prohlíží a povídá, čau teto, ty máš bebí a ukazuje na krk, sahám si tam a říkám mu, to není bebí to je piha Marečku...bleskurychle žvaltlá, tu má maminka taky a taky tohle a strčí mi ruku do výstřihu na prsa... automaticky se začervenám se a víc nestihnu, páč mi skáče do náruče... :-))) a to mu nejsou ještě ani tři...
26.02.2015 15:49:22 | zelená víla
Nejkrásnější obraz pro muže:slunce zapadá, poslední paprsky rudě barví hladinu,žena stojí ve vodě po pás,rukama opisuje kruhy a zpívá si...
Nějak mě to po přečtení napadlo;-)a nechala jsem se unést.
25.02.2015 20:29:34 | Malá mořská víla