LISTOVÁNÍ

 

LISTOVÁNÍ

 

jsem návštěvou ve starém albu

cestou do města listuji naší ulicí

 

naproti na proluce postavili dům

v dobách mých dětských her

přímo nad naší zemljankou

pak se rozvedli

ti dnešní sousedé

už nezdravili ani mou mámu

ten původní

se s námi dal do řeči

při náhodném setkání před pár lety

v restauraci na náměstí

patří jeho dceři

byl ji navštívit

za měsíc měl pohřeb

koho by to napadlo

 

níž u sousedů

včera montovali plasťáky

Káju skolil alkohol už před lety

jeho paní se vytratila loni

pár týdnů předtím jsem ji ještě zdravil přes plot

jako mladá sestřička na středisku

kdysi vytvořila  můj soukromý rekord

sedm pokusů o vpich do žíly

na jednu sedimentaci

nezazlíval jsem jí to

připadal jsem si hrdinsky

a cítil s ní možná víc

než ona se mnou

nové sousedy ještě neznám

vím jen jak se jmenují

na maloměstě se všechno ví hned

 

o stavení níž bydlívala Zdena

strašně si vymýšlela

dokonce i těhotenství

po svatbě to prasklo

byl z toho okamžitý rozvod

její bratr

jen o málo starší než já

zemřel v Praze snad před dvaceti lety

na zástavu srdce

už léta tam bydlí jiní lidé

neznáme se

 

rodiče Aleny přes ulici

co jsem jí kdysi věnoval zraněnou hrdličku

když mě s ní naši vyhodili

(s tou hrdličkou – Alenu měli rádi)

už také nejsou

stejně jako ti moji

potomci zůstali

zdravíme se

nepřetržená tradice

 

o číslo níž

mívali malého renaulta

v době kdy luxusem byl i spartak

byl do béžova

vidím ho ještě dnes

děti byly starší

mimo naši partu

o moc víc si nepamatuju

kdopak tam asi žije dnes?

 

Juru o dům dál

když jsem byl ještě kluk

stihli dvakrát odřezat

potřetí už ne

tak moc chtěl za maminkou

na louce při fotbale

jsme se tenkrát dozvěděli

že si s námi už nezakope

to se vryje do paměti

i tam beztak někdo bydlí

 

naproti jsme řádívali s Mirkem

je to tak hodně dávno

kdy neustál třetí infarkt

jezdil náklaďákem i přes zákaz doktorů

do nemocnice v něm ještě dojel

jeho otec

pojišťovák a holič

veselá kopa

sedlal trabanta ještě loni

čilý i po devadesátce

přežil tři ze čtyř dětí

Mirkova sestra

je od loňska vdovou

v devětapadesáti selhání srdce

pár měsíců předtím

jsme si na ulici povídali

nikdy nevíš

koho už příště nepotkáš

 

Radek o dům níž přes cestu

proháněl v jednom kuse holky

až se nestihl oženit

rodiče už nevycházejí

záhony s květinami okopává on

když se někdy narovná

řekneme si ahoj

 

ještě  níž

mívali embéčko s volantem vpravo

exportní souběh

prý vyšlo levněji

pro cestáře terno

pro nás kluky atrakce

Milan je bůhvíkde

Jarku jsem dnes potkal

culíky jako za mlada

je fajn když někdo nejde s módou

nemůžeš se aspoň splést

říkali jsme si ahoj?

nevím – je o pár let starší

tak raděj dobrý den

stejná odpověď

 

pod nimi bydlíval kominík

s kupou otrhaných dětí

v chaloupce na spadnutí

dnes by ji nikdo nepoznal

mladou rodinu neznám ani já

 

oproti výstavnější vila

už nejmíň třetí majitelé

od mých dětských let

ty druhé jsem ještě znal

to už je hodně dávno

 

rohák na konci

předělali kdysi na hospodu

čepují starobrno

bývá tam veselo

uvnitř jsem ještě nebyl

 

na křižovatce u potoka

vévodí okolí školka

rozlehlá vila s velkou zahradou

tam jsem se těšil do první třídy

abych nemusel po obědě spát

Zdeněk byl nejlepší kamarád

mých předškolních let

mě vzali do školy o rok dřív

slyšel jsem o něm už jen po letech

když někdo umře

to se k vám vždycky nějak donese

nově zateplená fasáda svítí do dálky

jen ty prvorepublikové vlysy a vikýře

jsou ty tam

pod make-upem ztratila se tvář

pokrok nezastavíš

 

proměny času v naší ulici

vnímám stále zřetelněji

jsem tu pořád doma

zároveň čím dál víc host

jakmile však zavřu za sebou branku

jako bych z ní nikdy ani nevyšel

původní kořeny neusychají

navěky zarostly v půdě

která voní tak

jak žádná jiná nikdy nemůže

 

jednou se do ní vrátím

 

Slezsko, 1.3.2015

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=BdNVZnRg8qg