byla neomítnutá...
byla neomítnutá...
Anotace: ...
vzdušná
jako stvořená
k spočinutí
tuláka na cestách
jemuž své roucho rozprostírá
po ránu
rosou nasycená
vzbuzující představu
že v poledne vyprýští
smůla sladká
ve stěnách
jemné spáry
poblíž lesních opeřenců
co pějí své serenády
mana kořeněná
a větry co vanou
nad hřebeny hor
přinášejí záchvěvy tónů
nebeské fragmenty stvoření
jež konce nemá
pořád je mi líto
že nejsem tak moudrý
jako je den
do kterého jsem se narodil
když se postavím
tváří v tvář faktu
slunce probleskuje
po obou stranách
cítím jeho sladké ostří
jak protíná srdce i kosti
a nejbohatší žíla je někde tady
hlava začne hrabat
dokud nenarazí
na skálu skutečnosti
Ta je
můj point d´appui…
Komentáře (13)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
má podpora,můj D (omov?)
18.03.2015 23:21:07 | Malá mořská víla
...právě narážím na skálu té nejskutečnější skutečnosti a děsně to bolí,
ale ......Ji.
18.03.2015 21:33:15 | jitoush
Jsi součástí každého dne, do kterého se narodíš. Jsou moudré a krásné i díky tvojí přítomnosti, a co je úžasné je, že budou krásné a moudré i úplně bez nás. Kapka vody, zrnko písku, pamatují si krásné a moudré dny ještě docela bez lidí. :O)
18.03.2015 21:03:12 | Tichá meluzína
tvý básně jsou krásný
tabulky na cestách
nebo kulky v srdci
záleží na úhlu pohledu...
18.03.2015 12:43:41 | básněnka