nedořečená...

Perimate neměla ráda spěch
s oblibou říkala
co se naučíš příliš brzy
také rychle zapomeneš

co mi dopřála
byl provoněný dech
připomínající horký závan
z náhle otevřené trouby
v níž se dopéká
lahodný koláč

navíc měla ve zvyku
mrskat po vás necelé věty
předpokládajíc že si je doplníte
takže to připomínalo luštění
nedělní novinové křížovky
bez použití legendy

myslela jsem…chápejte prosím…
nejdřív útesy jako lesy…
víte..ryby vlastně…
jenom ptáci bez křídel…
nemám pravdu…
člověk nikdy neví…
to se pozná…až tam budeme…
proto bychom měli…co vy na to?

zhluboka jsem se napil
a jak to tam vlastně vypadá?

všude kolem…
ale nejenom…
to ovšem taky – a moc!
krásy všelijaké
taky břízy…protože háje...
jaksi...
většinou indiáni..
hlavně ženy...
to je spousta ozdob...
v uších a tak…podobně..
taky havrani...
bude se vám tam líbit...

usmál jsem se
možná existuje skladba
která vyžaduje začátek vývoj a konec
ta skladba ale nemusí být jediná
skutečnost může být i taková
že nekončí ani nezačíná
jen vydatně kolísá
v nejasných
a neohraničených událostech
prostě jen prochází
změnami intenzity

a zrovna takové je žití

můžeme vyrazit...