Anotace: žádné vidličky a nože...
mám samotu ráda... ježiš jak já si ji užívám...
tam někde jsem zapomněla psát, už to neumím, nemám o čem... ale k tobě se ráda vracím, tady někde mezi sousty nacházím... ale dávat psaním už neumím...
17.08.2015 02:31:20 | zelená víla
...je jak od potulného barda,co úsměv přináší...kus srdce nespoutaného...
.....závan exotických krajin a příběhů na hranici jsoucna....Barde,
vyprávějte,hrejte,natahujte ruku k nám,dávejte i my dáme,na oplátku
oplatku s ovesných vloček,co zbyly po ranní krmi...zasyťte nás,příteli
svým pohledem upřeným do dálky...to Vy vidíte,co mi nedokážeme ani
koutkem oka postřehnout.....natahuji ruku vstříc k Vám a jen to gesto
mě sytí.....slova,co nejsou připálená,ale opravdu výživná.....tak
ať se daří,Barde......Ji./úsměv/
19.04.2015 20:12:42 | jitoush
Jo! Inspirace na nedělní oběd.
Navařím jim hrnec kaše a zdrhnu.
Čekat na salvy, co po té hrachovici budou v metanovém doupěti následovat, by bylo tuze nebezpečné:-D:-D:-D.
19.04.2015 13:49:11 | Malá mořská víla
Chlad a zatrpklost z dlouhých vánic ...nespoutané veselí... to je přesné. A ta kaše taky!:)
....dodat lze snad jen saunu a plavání v ledové vodě...
19.04.2015 09:17:56 | MARKO