v končinách co jsou cítit ve slabinách…

brouzdal jsem v lukách
a pátral po nějakých bylinách
na svalstvo namožené
když jsem spatřil
podivné návrší do kužele
s travinami a vřesem
co na mne promluvilo
šustivým hlasem
můžeš přestat hledat

vzápětí mi došlo
že je to dívka
byla drobná
se sametovou pletí
a nejúžasnější na ní byly vlasy
jako mocný vodopád
spadaly přes ramena
sytě bohaté soile
měkké jako hedvábí
třpytily se
svítily plamenem podzimního listí
a lesklé zimní liščí srsti

pohlédla na mne
velkýma hnědavýma očima
ve kterých bylo tolik jasna a bystrosti
jako v ptačím zraku
zdvihla štíhlou krásně utvářenou ruku
ze záplavy těch kaštanových vlasů
a se šelmovským úsměvem
ji vztáhla ke mně slovy
lichotí mi
že jste si mě přál poznat

v rozpacích jsem cosi zamumlal
zatímco její oči jiskřily
až se melodicky zasmála
kosím trylkem
posaďte se ke mně

pramen jejích vlasů
vlnících se jako zbarvená mořská vlna
mi proplul mezi prsty

má marnivost řekla
víte příteli mám takovou teorii
některé krásné věci
se zamilovávají jako Narcis
samy do sebe
když se to stane
nepotřebují ničí pomoc
aby mohly žít
udržují se samy sebou
zatímco ostatní podléhá zkáze
slyšel jste už někdy květiny mluvit?

v mém věku získáte
jistou dávku troufalosti
kdy se dětská drzost vrací
jako losos k prameni
takže jsem odpověděl
je to otázka vlnové délky
klidně můžete slyšet
co jim svědčí
kromě vody a země
například růži aspirin
chryzantémě drachma
koňak hrachoru
a citrónová šťáva begónii
navíc jsou osobité
liší se úplně stejně jako lidé

usmála se
než vás propustím
něco vám povím
říká se že s věkem přibývajícím
se tělesné pochody zpomalí
tomu však nevěřím
myslím že je to naopak
že se kvůli člověku zpomalí život
takže toho neobyčejného
uvidíte mnohem víc
čeká nás vskutku radostné dobrodružství

pak pozdvihla ruku
ve zdvořilém gestu
a já si povšiml
že se květiny hnuly blíž
a shlukly se dychtivě kolem ní

ano uvědomil jsem si
je to Floréra
ležící v plné nádheře
obklopená šeptající družinou
svého květinového dvora