každý rébus má prý řešení...

stál jsem proti ní s mečem
ale ona se jen usmála
k čemu je ti dobré se mnou bojovat
víš že jsem nezničitelná
budu tady ještě dlouho potom
co se v prach obrátíš
pověz mi ty starý blázne
co tě nutí měřit
se svou propastí
se svým rubikonem
se mnou?

odhodil jsem rozmarně tu broušenou ocel

s úsměškem poznamenala
ty už se vzdáváš?

ani zdaleka Garuanel
ale tyhle zbraně nám nesluší
co si takhle zavalaškovat?

trochu jí to nakrklo
porazím tě každou zbraní ucedila
začni

dobrá
neopeřenou ženu navštíví tuleň
ale můžou se oba nazývat libovolně
kladívko libela předek
manon vláknina zadek
jak se ta žena jmenuje?

ta žena jejíž jméno znám
ukrývá v protéze
která jí nepatří protěž
která jí také nepatří
ale když se jí ozdobí
pravý majitel je rád
co je to za šperk?

vím jak ten šperk vypadá
zdobí též čelo havrana který kulhá
když na něj někdo nasedne
jen jedna bytost je schopná
jet na něm aniž by kulhal
jak se ta bytost jmenuje?

ta bytost jejíž jméno znám
má sedm housat
každé ráno jim hraje na housle
každý večer jim dá houpačku
bydlí ve majáku
kam může vystoupit jen její houba
kde je ten maják?

ten maják který znám
je na severu obrovské pláně
kterou ohraničuje jediné slovo
jaké je to slovo?

to slovo je totéž
co vyřkl strážce ručníků
když otevíral dveře do lázně
pro mýdlovou královnu
co ale v tu chvíli držel v ruce?

v levici držel to
co nemohl držet v pravé
a proč?

protože sebral průzračný špendlík
v hodině které není denní ani noční
a to díky náprstku
který upustila jedna švadlena
kdo byla ta dáma švu?

asi sůva z nudlí ty švinduješ!

dala se do divokého smíchu
a přikývla hlavou
zdobenou tisícem cetek
co měly asi takový význam
jako nudle pro rozmnožování sov
blahopřeji ti
mnozí by do té léčky upadli
propustím tě za tvým osudem
ale nemysli si
že ti dovolím uvolnit
naše objetí