Šťasten u řeky

Starý most je krom kovových tyčí
i pavučinami protkán,
krásně stavěnou ženu
dřív nebo později potkám,
té myšlence jsem nakloněn,
leč nepodléhám choutkám.

Slunce jako včera nepálí,
cikáně ani jeho sestra,
jejichž minulost je pestrá,
na špinavou vodu řeky nedbali,
v době kdy se k západu kloní
vnořeni jsou do půli těla
společně s líny a mřenkami.

Jinoch s řídkým plnovousem
za jízdy na kole soustavně plive,
dvě sošné maminky jdou sem
„Marty, dobře se dívej!“

Pán v letech udicí líčil na líny,
dvé dívek na bruslích
v elastických kraťasech,
umožňuje pohled na klíny
tak výrazná je jejich kresba
o které se mi nyní nezdá…

Projížděly,
snad schválně, velmi pomalu
a to je jistě nanejvýše dobře,
neb pro muže ve středním věku
dobrého je v životě pomálu.

Prošla též matka s dcerou
podobné byly jako vejce vejci
při pohledu na ně
bonviván by volil kterou?

Každému podle jeho gusta!

Je sobota
lze cítit pokoj a mír,
kolotá
skrz kamení voda z Jeseníků.

Já v oděvech dvou věhlasných značek
z přírodních materiálů,
byť z druhé ruky, za pár kaček,
k nebi šeptám slova díků…

Jsem šťasten, bez uvozovek,
rovněž bez otazníků...