Jsem v opojení

Umělé rybníky,
ze dna vyvěrají
stovky bublinek.

Teď nevím, které sledovat,
další stovky se perlí ve sklenici,
skrz kterou cítím doslova růžolící
maminku, s drobným kočárkem,
s pružným tělem okolo pětadvaceti,
oslava mládí.

Uhrančivá céčka.

Desítky očí na jejím těle,
muži obdivně vrhají pohledy,
ženy tendenčně, po slečně,
mladé mamince…

Och jak je symetrická,
jako sochaná mistrem estetiky.

Bohu, díky!

Odjinud
spoře oděná koňákyně
ve věku sedmnácti járů,
slunce dopřává dnes výheň,
počítám články jejího francouzského copu,
je dokonale uvitý
míří jí do poloviny zad.

Jsem rozechvěn,
probouzí ve mně ty city
o nichž jsem se domníval,
že zbyly v propadlišti,
ve stoce na sídlišti…

Na hudebním pozadí
střípky citoslovcí dětí,
nejeden zbrocen potem,
s množstvím vypitých piv,
dostává se do nálad,
spolu s ním
i několik pivních ochotníků.

Je léto, jsem tady, zdráv a živ!

Upřený pohled na hrudi, snad nikdy neomrzí,
rozhodně tedy nenudí.

Chtěl bych hlavu složit

(alespoň na část života
nemohu-li na celý život věčný)

u klína vyvinuté slečny.

Nejspíš jsem
v minulém životě býval mužem v baretu,
jenž třímal mělce paletu
a místo nezkrotného milování
pozoroval půvab z uctivé dáli,
a štětce vedl k malování...

Léty zmoudřel jsem, mé skráně zesinaly,
proto mohu nyní,
pozorovat, obdivovat,
všechny ty siluety
dívek i dam ve středním věku.

Odjíždí blonden
velmi štíhlá
rád bych zapomněl na pravidla,
sklopím zrak,
znovu objevuji zřídla
zurčící vodu ze dna rybníků,
vzhůru ke hladině.

„Promiňte, pane, jsem malíř
a nevykládejte si to špatně,
mé pohledy na vaší paní,
jsou inspirační
– já jsem
v opojení léta
zcela nevinně!“