Story pátečního odpoledne

JAKO RENTIÉR


Sluncem zalité ulice
pátečního letního odpoledne.

Po vzoru lidí pobírajících rentu
ochotně zahřívám lavičku u řeky,
sebou samým.

Mohu tak vnímat výdechy,
náběry vzduchu do hloubi plic
mohu si představovat dlaně dívek.

Několik jich jede po asfaltu,
dychtivě roztáčí pedály před stoupáním,
slabiny mužů jsou k uzoufání,
nebe je zbarvené v kobaltu,
mohu být v ústraní pozorovatelem,
kterému nikomu a nic nebrání,
tu pohlížet na teen age
tu na pěstěnou paní.

Slibuji,
že již na podzim
dám se na pokání.


MLADÁ MAMINKA

Uvnitř panelového vnitrobloku, tlačí kočárek vzrůstem subtilní pětadvacetiletá maminka.

Měla bílé tílko s vyklenutými trojkami.

To však nebylo jediné, co jitřilo mou pozornost.

Levou dlaní tlačila subtilní kočárek a v pravé urputně držela silně napnuté kožené vodítko vedoucí k bojové rase.

Pes ji táhl od kočárku do křoví.

Mladá maminka na něj promlouvala nejprve vlídně. Podobně, jako by mluvila k dítěti:

„Andy, netahej mě tam, tam si přece nikdy nechodil“

Poté přidala na důraze:

„Andy. Dneska nejsme venku sami. Máme s sebou Matýska, tak na to ber ohled!“


Pes ji táhl ještě silněji, pryč od kočárku s dítětem.

Proto podlehla v nerovném zápolení, načež zmizela společně se psem ve křoví.


Kočárek zůstal stát opuštěný uprostřed širokého asfaltového chodníku.


Z křoví se po pár vteřinách ozval zoufalý ženský křik:


„Andy, tak už se konečně vyser, ať můžeme za Matesem!!!“