Anotace: oddělení nebo spojení?...
v domě u moře je západ slunce tak komorní... sedím na pláži a červenám se... a tak se rozběhnu do moře a dívám se, občas červánky a občas ono a pak nic... směju se té vteřině, kdy ano a najednou ne, ale je teplo, je vlaze, je krásně a tak plavu dál a dál a dál... a kdy chci tak se vracím...
04.10.2015 23:27:30 | zelená víla
A mě se líbí, že se rád díváš a to co vidíš necháváš vplynout do svých fantazií. Člověku to přináší klid, lechtání tajemství a uvědomění si sounáležitosti, vzorce, mechaniky, návaznosti.........Dá se tomu říkat všelijak. Já taky ráda poslouchám hudbu, vypnu si okolní zvuk a sleduji jen pohyb. Po chvíli je to jako kouzlo. Všechno to k sobě sedí. Všechno, co se kolem děje, dokonale splyne s hudbou. V hudbě je tlukot srdce a tak vlastně všechno funguje v jednom rytmu - sounáležitost, vzorec, mechanika, návaznost............Dá se tomu říkat všelijak. Páčko :O)
11.09.2015 20:53:10 | Tichá meluzína
zase enigmanní návrat k věčnému dialogu Anima s Animou..YOUPÍÍÍ už se mi stýskalo :-DDD
11.09.2015 20:48:12 | Frr
......jdu naslouchat věčné hudbě času,rozprostřít se mezi bukovou
štíhlost....odevzdám něco ze sebe do vánku,který si pohrává s listy
zelenými,s listy knihy,která se čte každý den jinak....zasejc jsem
pookřála,ostatně jako skoro vždy.....sahám ke kořenům a mé vlasy se
mění v třepotavé listoví...tu se chvěji jako osika nebo hořím jako
buková polena..............když nezetleju,tak shořím...........Ji./úsměv/
11.09.2015 20:41:38 | jitoush