nedostižně...

ležel jsem na horské louce
pozoroval hru mračen a slunce
když na mne zlehka dosedl stín
jako ruměnec na tváři
prvně políbených dívek

vylekala jsem tě?
zatrylkovala dívka
a rozesmála se
přestaň se šklebit jako štírek
co mu šlápli na ocásek
jinak ti podržím nos
a vložím ti do úst
hrst švestek

to mi připomíná mládí milá Išhali
tohle a ještě jedno potěšení
o které jsem se zajímal
je lepší vědět
k čemu je člověk náchylný víc
než potom klopýtnout
kvůli neznalosti

nejsem si jistá příteli na co myslíš
ale zeptat se nemůžu

proč ne?...řekl bych ti pravdu

kdybys chtěl abych to věděla
řekl bys mi to

často takhle něco nakousla
a přijímala moje vysvětlení
ale viděl jsem
že mi ne vždy věří
což mne těší
myslí totiž na sebe
a nezáleží na tom
jestli se mýlí
důležité je
že si brousí mysl
neváhám si totiž vymýšlet
je to dobrý způsob
jak pochopit jiné chování
lépe než skutečnosti

zadíval jsem se na ni

byla obalená
mlžným závojem
zelenavě bílých šištiček
zpod kořenů
tryskají voskově žluté šafrány
červenavé cukrové krůpěje
poupat hyacintů
i měsíčky lilie zlatohlavé

v té záplavě rozlité
rezonoval její smích
v nadšeném melodění
a já se zachvíval blahem
jako by jemně
udeřila do mne
středně velkým harmoniem...