veni vidi vivianu...
veni vidi vivianu...
Anotace: ...
malý obláček páry
pokaždé když vydechnete
zaslechl jsem
tiché prasknutí větve
a zašustění suchého listí
tělo ve střehu
pátrám po původu zvuku
a najednou jsem ji zahlédl
boky opálené mědí
smyslně zaoblené
bříško pevné
a něžná šíje se vypínala
jak tahala křehké plody
mezi listím uhnízděné
nesmělé paprsky slunce
šplhaly se jí po nohou
v tlumeném vlhkém vzduchu
pro měkké pohlazení
s tichým vzdechem jinovatky
klesající do země rozbahněné
probouzející se energie světa
duše zeleného lesa
čeří vodu potoků
žene je přes pole
a majestátní vystupují z kmenů
náhle se pohnul vítr
zakýval větvemi
a kapky vody se jí rozprskly na tváři
trhla sebou
zachytila mou vůni
a zmizela v podzimním ránu
Komentáře (20)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
ST Huberte,jen kdyby ta vysoká nebyla tak plachá...lesu lovu;-), ta tvář mě trošku zmátla:-D:-D:-D.
24.09.2015 21:40:19 | Malá mořská víla
Mám ráda Tvoji imaginaci, je něžná a křehká, plná obrazů, které jsou snad i skutečné... při čtení ani nedýchám, jen si představuji :-)
Děkuji za možnost snít...
24.09.2015 20:40:51 | Helen Zaurak
....krásná,tentokráte z ní vyzařuje něha....plyne tak hladce jak
krůpěj rosy na plátku květu.....tak nějak mě potěšila,milý En.....
Vždy mě to občerství,asi i proto,že z toho pokaždé vnímám,že si žen
vážíš......Ji./úsměv/
24.09.2015 14:36:04 | jitoush
Krása. Les, vůně, listí, potok, praskot větviček, vysoká.............SAKRA KDE MÁM TEN TRIEDR!!! :O) Hezké potoulání koblížku. :O)
24.09.2015 10:43:44 | Tichá meluzína