tumlování...

na vyžehleném nebi se vznáší
jezerní orel hnědohlavý
vyjadřující klidnou důstojnost
okolní krajiny
a místy už jsou znát
první známky blížící se zimy

složitá alchymie tlení
uvolňuje vlhké aroma
co se mísí s vůní
vadnoucích květin
a visí kolem kamení
jako závoje mlhy

tam na svahu údolí
obklopeném horskými hřbety
pár metrů od prudké bystřiny
co si během věků
vybojovala cestu
stálo stavení
z kamenného komína
linul se proužek kouře
a otevřená okna se třpytila
jako horská oka

z proutěného křesla
se zvedla žena
její pohyby byly vláčné
ale zmýlená neplatí
mírně se zhoupla v kolenou
protáhla jako lasička
zastrčila si halenku za opasek
a tím byla rozcvička ukončena

přešla nízkou stráň
mírně nachýlená dopředu
takže to vypadalo
že má neustále vítr v zádech
a vizionářskýma očima
propaluje cestu
džunglí křovin a pozdní trávy
ze studánky vylovila
pár poslů podzimu
přivoněla si
spokojeně vydechla
a pak oběma rukama
s divokým výkřikem
si chrstla do obličeje
proud ledové vody

to mě nadzvedlo
a s výsknutím jsem zašramotil

ona se ledabyle otočila
usmála se na mě
vlasy originálně upravené
na jedné straně
volně splývaly přes rameno
na druhé
za ušním lalůčkem
vyzývavě uhlazené
tvář přírodou nalíčená
s příjemnou sdílností
vyzařovala sebevědomí

stáli jsme tam
držíce se oba ve špetkách prstů
když mi po páteři přeběhlo polechtání
a náhlá slabost přinutila usednout

lehce zpomalila dech a byla tišší
pověz mi příteli
jak je možné že se lidé mění?

Inu milá Issue
začínají tím že mění své vlastní příběhy
vyprávějí je znovu s novými odstíny
takže postupem času
přetvoří svou minulost
pak sebe sama
i jejich představy o tom
kdo byli kdo jsou
a pak kdo budou

a co ty?

nemám žádnou minulost
chodím cestami bez značení

to není zcela přesné
ztráta vzpomínek
ještě neznamená ztrátu paměti
ale můžu tě uklidnit
nebudeš muset pracovat na tom
abys přepisoval svou minulost
nebo přetvářel sám sebe

v tu chvíli mi to došlo
spolu vytvoříme nové