s knihouvní...

složitá alchymie tlení
uvolňuje vlhké aroma
co se mísí s vůní
vadnoucích květin
a visí mlžně kolem kamení

v takové dny
můžete najít úlevu ve čtení
i když někdo říká
že knihy jen zvětšují pocit izolace
a nespokojenosti
vysmívají se a dráždí
příslibem lepšího světa
ale nenabídnou nic víc
než prázdná slova
a zavřené desky

tahle však byla zvláštní

sáhl jsem po ní
a přemýšlel co se v ní skrývá
jako by chtěla vydat něco
co zatím nedokáže
vložit do slov

v pevné vazbě
avšak jemná na dotek
a když jsem v ní zalistoval
připomínalo to výskání ve vlasech

na její napjatou kůži
bubnoval déšť
bříšek mých prstů
déšť řinoucí se tmou
šplíchající déšť
déšť odkapávající
pomalu a melancholicky
až se zvuk smísil
v ševelící melodii

ponořil jsem se do akordů
a ocitl se tak blízko středu
jak jen to bylo možné
takový tah člověk udělá
když nebude chtít
aby si toho někdo všimnul
jediné co by vás mohlo prozradit
je úzká štěrbina
která se objeví
když je uzavřená

pak jsem se ponořil znovu
zaujatěji
byla úhledně zaoblená
ručně popsaná
i když trochu kostrbatě
jako když zakopáváte
slovy o nábytek
v neznámém pokoji
tady jsem…tady…

ukazuje neurčitost
jisté možnosti
jisté sklony
zápisy časových skulin
jazykem tajného významu
takovým co vpadne jako hurikán
oslní
zasáhne vás nepřipravené
a vyvolá pocit
že už nikdy nedokážete
vzpamatovat se tak
abyste byli stejní jako dřív

je to takový ten případ
kdy si lámete hlavu
s něčím
co nemůžete vyřešit
a pak si uvědomíte
že každý růst je svázán s tím
co je neustálé doplňování