Anotace: ...a chléb náš vezdejší,dej nám dnes...
jazzovým klavírem
pláčeš ve mě
srdce
křičíš si vzkazy
v oktávách
tys chtělo jít
až za hranice chápání
moudrostí
pravd
až na pomezí cest
kde došlo jsi
tam nalezlo
jsi lest
tak neplač už, neplač
srdce moje
jsi ve mě
(ještě si žiješ)
tak usmívat
se snaž
...dál tóny se mísí s potleskem, šum v sále neutichá...
Krásně rozehráno, úplně to slyším. Jen teda klavír musí asi zůstat na břehu, viď? :-)))
27.10.2015 22:01:40 | A42
na břehu:-! rozhodně:-!
vono se ti to tak rychle rozklíží...a nejhorší je dostat ránu do ocasu kytarou, to ti sjedou i šupiny ;-)
27.10.2015 22:31:22 | Malá mořská víla
Každý má prostě svoje. Copak kytarou, ale pádlem, to si ani nepředstavuju. :-))
27.10.2015 22:40:06 | A42
a základem je prstoklad :) ať Tě stále provází tóny, jež rozechvi Tvé srdce
25.10.2015 22:15:39 | Akrij8
Vílo nejmilejší, v tvém srdci dokáže znít příboj celého oceánu tónů! Tak ať mu něžné vlny již brzy opláchnou slzy! Díky za krásnou básničku :)
24.10.2015 22:32:13 | Aida
...smutek je tu
jak vlhkost
podzimních rán
v mlhách ztrácí
se stopy
mizí za oponou
posledního dějství
smutek slzami
kape do čerstvých ran
navždy statečné srdce ví...............Ji.
24.10.2015 21:37:27 | jitoush
Velmi procítěné... bez vzletného způsobu, přitom tolik dojemné... a líbí se mi křehká síla z Tvých veršů: tak usmívat se snaž... ST
24.10.2015 08:10:35 | Helen Zaurak