léto na severu bývá krátké...
léto na severu bývá krátké...
Anotace: ale o to víc zahřeje...
a v lidech se vyznám
čím dál méně
ačkoli na ně svítí slunce
dnem i nocí
co se asi odehrává
za jejich podivnými čely
za čím se dívají jejich oči?
teď je podzim
dostal jsem žízeň
a napil se z potoka
pár kroků tam a zase zpátky
obklopen vůní
co vydává listí javorové
myslím na to
že už je pozdě
občas namočím čepici
a suším ji
jen abych ukrátil chvíli
někdy se mi zdá
že se lidé podobají krátkému létu
právě tak okouzlující a prchaví
když ztrácím srdce
myslím na ni
bavím se a rozptyluji
bylo to jednou na vyjížďce
měla na rameni skvrnu
snad prach
možná bláto z cesty
a já ji chtěl políbit
ale místo toho
jsem ji poplácal po zádech
abych ji zahřál
pak si odvázala z krku
hedvábný šátek
a uvázala ho mě
večer jsem jí řekl
že jí jej vrátím zítra
ale ona ho chtěla vrátit hned
schová si ho prý tak jak je
když jsem ji potkal po čase
zeptal jsem se jí co šátek?
přinesla jej zabalený v celofánu
stále stejný jako tehdy v létě
a co bylo dál?
nic
to je vše
jenom si myslím
že to od ní bylo hezké
Komentáře (25)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
vzpomínka zabalená do celofánu... a když ji kdykoli rozbalíš září... a má stejnou přirozenost i intenzitu... :-)zázračné...¨
kdysi jsme dělali jednu aukční akci pro jednu školu pro postižené děti a za výtěžek si mohli nakoupit pomůcky na terapii i psem, co jsme zaváděli tam a i pro terapie vůbec... byla jsem nervní, aby to klaplo... byla jsem nervní z toho, že to mám s kolegou uvádět...cestou tam jsem v autě nepromluvila ani slovo, pozoroval mě občasným pohledem... vystoupila jsem a utíkala na záchod... tam na sebe hodila dlaně vody a začala to připravovat...od fotek, co jsem si přála mít kolem, po loga, po lístky na dražbu,...a pak přišla chvíle se převléknout, to už jsem bělela v obličeji, neseděla mi podprsenka pod šaty a tak jsem šla bez ní... a šeptám kolegovi mohu tak?? začal se chechtat, ale jasně...a já stydlivě budeš moderovat sám, chytil mi za ruku a já musela... tehdy jsme vydražili spousty peněz... a já byla šťastná...cestou zpátky jsem v jednom úseku řekla kolegovi zastav... zastavil a já v těch šatech a lodičkách a v noci se prošla potokem co tekl kolem cesty domů...tiše mi pozoroval a pak mi přinesl ponožky a beze slova mi je podal...posadila jsem se na trávu a oblékla si je a začala se chechtat... on taky...chytil mi za ruku a řekl pojď, přiblížíme se a dáme si panáka... v těch ponožkách a večerních šatech jsem odťapala ve vinárně i na záchod a pak pronesla... povedlo se!!!
15.11.2015 03:18:13 | zelená víla
Mám jednoho kamaráda, co holky zásadně jen plácá po zádech :)
05.11.2015 22:04:53 | iluzionistka
doufám že ne plácačkou a jemně...
06.11.2015 11:19:08 | enigman
plácačkou ne, ale jemně taky moc ne :))
07.11.2015 10:41:52 | iluzionistka
Ano, a takových vás už bylo od onoho času.... vždycky mě překvapuje, kolik lidových písniček se točí kolem takové věcičky, jako je šátek.
Fakt jsi mě oslovil - vždyť přece stačí, že to bylo od ní hezký... a nic víc.
(Teda protentokrát, zítra bude nepochybně všechno jinak, že? :-)
05.11.2015 20:32:39 | Pamína
jdeš na to dobře, jen místo té čepice se namoč celý...tedy nenamáčej si tu horkou palici, na tu si dej neoprenovou čepici a rááz dva tempíčko ... a hned máš zpátky léto létí čko
trénuj pilně dvakrát týdně!
P.S.listí mezi zuby vyplivuj :-:-)
jo a s otužováním je to jako s opravdovou láskou, zkusíš to a už to nemůžeš opustit a tak nikdy není pozdě bajaja;-)
05.11.2015 18:05:39 | Malá mořská víla
za chvíli budu ledoborec...
06.11.2015 11:23:26 | enigman
Ešče sem tě nikde v té vodě neveděla a už se fókáš na atomové pohon? Tož seš nejaké moc namešlené co?;-)
06.11.2015 17:54:45 | Malá mořská víla