Anotace: ...
zdobila jsem stromek dnes večer... Kateřinka odmítla cokoli řešit a ani dívat se nechtěla, byla nastydlá a poslední dva dny má naštvané na vše... a tak jsem si z půdy přinesla ozdoby z dětství...jako svátost jsem otevírala ty krabice a usmívala se... přivírala jsem oči a uvnitř se tetelila blahem... brala jsem do ruky každou tu kouli,pohladila jí a viděla tátu... cítila jsem ho...celý večer se dívám na ten dvoumetrovej strom a hltám odrazy v těch koulích... je krásnej a já dnes tisíckrát byla tou malou holkou...je úžasnej... jako dítěti stromek nosil Ježíšek, ale Kateřinka od mimina ho se mnou zdobí, zdobíme ho pro Ježíška a poprvé od tátova odchodu jsem vyndala tyhle ozdoby... kdybych tušila, že to nebude chladit, ale hřát udělala bych to dávno... :-)a mně se vůbec nechce spát...
12.12.2015 01:25:23 | zelená víla
Pro ten tichý chlad, je voda jako vesmír, snaží se unikat a v prostoru protikladů je jako vlásečnice, snad pro svou páru věří na obrazy...
17.11.2015 19:28:13 | básněnka
....pozorujíc skulinou....nadechují pro to,co je potřeba a vydechují....
......pro uvolnění....Ji.
17.11.2015 09:56:45 | jitoush
Protože svět žije a nikdy úplně nespí. Mě se taky líbí. Četla jsem několikrát, s odstupem a viděla studnu, dámu, omrzající říčku, která ve vírcích bere, co do ní spadne i křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les a z níž leccos přišlo pít. :o) ST
17.11.2015 07:54:12 | Tichá meluzína