v tříčtvrtečním rytmu...
v tříčtvrtečním rytmu...
Anotace: je čas iluze?...fakt že vnímáte konkrétní okamžik a prožíváte jej v řetězci okamžiků nemůže být iluze...naopak je to vodítko jak pochopit realitu...
ať už je to skutečnost nebo sen
člověk putuje
oči sevřené jako mušle
které otevírají skořápky jen tehdy
když se usmívají
z jedné scény
jednoho věku
z jednoho života do druhého
vzpomínky se obrací dovnitř
s podivně svíravou nádherou
dotírají
objevují se jako přízraky
pronikají každým vláknem
lidské bytosti
na promítacím plátně
ubíhají scény i události
třeba když s někým spíte
nebo čtete knížku
či mluvíte s neznámým
jako stonožka
s lehce pohybujícíma nohama
z myriád úlomků
která se vpíjí do atmosféry
s citlivými tykadly
ohmatává věci
co se rozpouštějí
v hudbě radosti a smutku
hrdě rozpolcená
proti sjednocenému světu
ráno vstanu jako jedna bytost
a večer sestupuji do moře
tak nízko
jako bych vcházel do obýváku
co se potápí
v magnitudě
idejí wabi-sabi
v objetí hvězd
a horečky dne
pak přijde doba
kdy je všechno naruby
svět dupne na brzdu
a čas si strčí do pusy
chloroformového nanuka
když se teď vzruším
nad ňadry
jsou to ňadra dívky
co se kdysi vyklonila z okna
odhalila své dva úplňky
a posunkem ruky
mne pozvala
na oběžnou dráhu
když mě zaujme pohled
na rozhoupané dveře
je to kvůli vzpomínce
na letní večer
kdy se dveře houpaly
a světlo se sklánělo dolů
aby pohladilo stín tam
kde v jemném písku
prosívaném nánosem rubínů
v létacích dveřích
prosvítala škvírami zlatá telátka
krajky a třpytivé deštníky
myslím na divoké noci
a mystické květy
tančící po vlhkém zrcadle
myslím na ženy
co se usmívají
když se samy lechtají
takovým tím úsměvem
co dokáže být plachý
nemotorný a svůdný zároveň
a mezitím co na sebe zíráme
jsem mohl obdržet pár diplomů
dostat vynadáno že chytám lelky
a nechat se ostříhat
hledám střed a jádro
oheň žhne
a pohlaví věcí je skryté
v prstu rukavice
co znamená být člověkem?
nejspíš žít mezi nebezpečím a možnostmi
přiznávám
že když po mně Mojžíš mrštil obeliskem
přikrčil jsem se
a ta věc s vyrytým desaterem
vyletěla oknem
otevírám se lehce a ochotně
abych do sebe vsál noc
a v gejzíru vášně
piju s neuhasitelnou žízní
z bouřících vln
vystupují emailem zdobení koně
pochodující s Alexandrem
břicha září vápníkem
nozdry namočené
v opiové tinktuře
a boky oceánu jsou obepnuté
velkým pásem Orionu
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
čtu si ji nahlas... už potřetí...dívám se na vánoční strom... dívám se z okna, jak prší... dneska za mnou přišla magistra nemocnice přes léky, děsná bedna, s pfkem ... dívala jsem se na ní a děkovala, stála tam a tak se ptám, děje se něco? našla si mě u mojí kamarádky se kterou jsem pracovně číslovala :-), a ona prstem poklepala na to pfko se slovy, tohle je skupina ve které zpívám, usmála jsem se a říkám, nevěděla jsem, že zpíváš... a ona, neříkám to náhodou, a zase poklepala na to logo, kdyby jsi chtěla, tak zazpíváme, kde budeš potřebovat...překvapila mě... letos?? letos už to nestihneme, je nás devět, zpíváme pravidelně tam a tam, taky v domově důchodců, u postižených,... dám na tebe číslo vedoucí a ona ti zavolá... seděla jsem a dívala se na ní a uvnitř se cítila krásně zaskočeně... děkuju, řekla jsem a určitě bych chtěla aby jste byli na jednotkách intenzivní péče, bylo by to krásný... moje kamarádka do toho vkročila se svou zkušeností, protože jednou za rok mi s jednou akcí zpívající pomáhá a říká...no loni na tý jipce byl chlap, hadičky měl snad ze všeho a navždy si budu pamatovat jak za ním Evka přišla s muzikantem a on tam začal v leže s těma hadičkama tancovat a smát se, děsný...podívala jsem se na zpěvačku a odvětila, bylo to úžasný, měl strašnou radost... nečekejte velký publikum, ale asi čekejte třeba tohle... může vás to vyděsit, ale mně to přišlo úžasný...kamarádka dodala, Pavel tu s námi loni byl, Evě pomoci, ale letos už to vidět nechce, já jo, ale počítej s takovouhle hrůzou, Evu tohle nerozhodí, Eva tohle obdivuje, ale je to strašný... Eva v tu chvíli neřekla nic, poté , rozmyslete si to, tady máte zkušenost... jak píšeš bouřící vzpomínka, která pro někoho je strašná a pro někoho silně úžasná... poté jsem vzpomínala na toho pána, přišli jsme k němu s kytarama, on i s když nemohl mluvit si o písničku řekl a pak v leže a s hadičkama odkudkoli tančil v leže na posteli... a já v tu chvíli si vždy říkám, jak je to úžasný a děkuju všem, kteří něco, tady hrát a zpívat umí, a předají dál... nevnímám to jako strašný, vnímám to jako úžasný...
jak píšeš:
co znamená být člověkem?
nejspíš žít mezi nebezpečím a možnostmi
12.12.2015 02:02:41 | zelená víla
vzpomínky se obrací dovnitř...možná, aby mohly vyjít znovu ven...možná, ten nekončící koloběh...až do středobodu ustálení...splynutí moře...kdo ví...děkuji za ni.úsměv.z.
19.11.2015 09:22:49 | zdenka
Taky mám pocit, že to co si pamatuju, nikdy neskončilo. Jak bych se jinak mohla pořád vracet a cítit se tak krásně, nebo......... ST
19.11.2015 01:19:18 | Tichá meluzína
Dnes na mně z e-mailu padali čerti...(moooc). Uklidnila jsem své výbušné myšlenky až zde. Děkuji.
18.11.2015 15:41:10 | MARKO