Jen tebe bych zase rád viděl

Jen tebe bych zase rád viděl

Je ticho a tma.
V tomhle kousku světa nenajdeš pouliční lampu,
jejich světýlka poblikávají až níž, ve vsi,
ani hvězdy nejsou dnes vidět,
jen černé stíny stromů,
šumot větru a zvuk mých vlastních kroků.
Z dálky občas blafne pes,
zahouká sova,
plesknou křídla a rozkomíhají větve smrků nedalekého lesa.
Vešel jsem do světnice s náručí nasekaného dřeva,
příjemně vyhřáté,
kde kouty osvětluje jen petrolejka
a plameny z litinových kamen.
Přiložil jsem tři polínka
a vrátil se k horkému čaji a rozečtené knize:
Zkušené naučení
k velmi potřebnému již za našich časů
Osetí lesův.
Ani se mi nestýská po vnějším světě.