když se náhle přeruší vysílání…

ležel jsem na louce
a prohlížel si
jednu encyklopedii
co byla tak zastaralá
že pod heslem ,,uran,,
bylo napsáno bezcenný minerál
přikrytý kabátem
takže jsem vypadal
jako když hodíte
koňskou deku přes pudla

a nic se nedělo
prostě nada

jenže pak mnou projela
pomalá a jemná vlna čehosi

kresba dřeva na obnažené sosně
se proměnila v procesí

titěrné postavičky
takové co zdobily keramiku
kamenné pilíře
a pradávné rukopisy
co unikly hranicím
rabujících španělských kněží

kráčely vykonat slunečný obřad
a já šel s nimi
mírně zahuštěnou verzí
Homérovy Odyssey
v jasných barvách
zdobený péry kvesala
třímajíc hadí hůlku
a péřový vějíř

tělo se sladilo s hvězdami
a systémem částic
co obíhají indolový prsten
a zazněly hypnotické tóny
melodie nádherného zaříkání
po zvukové stránce
chápající citem

jenže já ji spatřil vizuálně

díval jsem se na kopretinu
zahalenou do esoterického roucha
a její lístky se v těch rázovitých vlnách
skoro nepostřehnutelně pohupovaly

upoutalo mne květenství
co tvořilo dokonale logaritmickou spirálu
stejně jako má šroubovice i Mléčná dráha
sledoval jsem ji od vnějšího konce
a pomaličku jel očima
až k bodu zrodu
k vnitřnímu konci
do středu

no a právě v té chvíli
mě esoterika nakopla
oběma vílími pantoflíčky najednou

když jsem totiž očima dospěl
na konec nebo začátek spirály
do samotného středu
žlutého květenství
ocitl jsem se v ní

čas kolem možná plynul více směry
nebo neplynul vůbec
vše nikdy nebo poprvé
nehrálo žádnou roli
ale bylo teď
prostě prožitek
co je opravdový svět
ohromen vědomím
stvořené bytosti
z matematiky a medu

na hladké kůži měla skvrny
stříbrošedé jako daňčí srst
a stejná obloha se odrážela
jako zářivý jídelní talíř
v rudočerné barvě víček

zaplavila mne
něžně zlatavým světlem
a mlžným oparem
abstraktních symbolů
oživila spojnice hodnot
k magnitudám a tónům

milý příteli víš co z toho plyne?
že každá rostlina má identitu
stejně silnou jako je ta tvoje