Anotace: viděl jsem skrz ni ale přesto jsem nedokázal číst v její tváři…
kdysi, snad mi bylo náct nebo čerstvých cet, jsme s kamarádkou seděly uprostřed fotbalového hřiště, chechtaly jsme se tomu, co tam ve dvě ráno vyvádíme, přišlo nám to naprosto magický a že to naprosto magický bylo, rozebíraly jsme vše, na co přišla myšlenka, dojímaly jsme se vzájemně, víno pily z lahve a měly pocit, že nám patří svět, taky patřil :-)... asi ve čtyři hodiny začaly zavlažovat trávník a my naprosto mokrý a rozchechtaný utíkaly pryč... objímaly jsme se, voda nám stékala po obličeji, ale zářily jsme... :-)pak jsme si lehly doprostřed hřiště, roztáhly jsme ruce i nohy a nechaly jsme se smáčet... je fuk, jestli je lahev smyšlená nebo doopravdická, i fuk jestli má lahev hrdlo či dno... ale ty vzpomínky, ten pocit, ten cit, je opravdovej.. :-)napořád...
20.04.2016 01:15:01 | zelená víla
čtu v ní (zvrácenou) neovladatelnou vášeň, ve které se zračí pravda i život ve svém nebezpečí?
04.03.2016 07:42:16 | Malá mořská víla
zvrácená není...
04.03.2016 12:53:42 | enigman
...jako by přelétlo hejno Draků......Ji./úsměv//...bezprostřední poznání
může vše dostat do jiného světla...
03.03.2016 20:07:35 | jitoush
to tak mít doma...
03.03.2016 12:47:51 | CeP