Vzhůru
Vzhůru
Anotace: ...
Konečně!
Po slečně
ohlédl se mladík
Přijímáme život
mnohdy tak samozřejmě
nevděčně…
Konečně pátek
téměř se zdá,
že ničeho víc netřeba.
Každý to má jinak...
Nemějte mi to za zlé
mám velké srdce, jsem emotivní
lidská bytost je v podstatě puzzle
někdy prožíváme mrazivé pocity
jindy jako bychom procházeli výhní.
Těším se na odpoledne,
na Marlenku na stole s kávou Vídní
na nebe s blankyty i bílými mraky.
„Práce je násilí!“
řekl slavný režisér Vláčil,
„Člověk by neměl pracovat, měl by tvořit“
Kéž bych směl utéci,
do chalupy podhorské,
malovat příběhy ze životů,
tvořit ze dřeva i hlíny
dumat nad smyslem žití
za pohledů do krajiny...
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
....to uvědomění si,že nic není samozřejmé.....tedy pociťovat vděk....
...třeba i za tu marlenku.....to je způsob "meditace".....a ten konec,
to bych i já vskutku potřebovala....někde se na pár dní "zašít"
a jen tak BÝT....sama a sama se sebou.....škoda,že zatím nevím
o nějaké utajené chaloupce v lůně přírody/úsměv/...ale třeba se zadaří....
JI.
13.03.2016 15:43:40 | jitoush
Pěkně a přesvědčivě zachycené pocity, Marty - zarezonovaly tím jemně smutným nádechem i ve mně :-) ST
12.03.2016 11:19:56 | Amonasr
Když není práce zábava, ale násilí, je to smutný. Pokud není tvořivá pro toho, kdo ji dělá, ještě víc....:-)
12.03.2016 09:43:27 | xlps
Cítím to úplně stejně...vážím si prostých radostí a toho ponoření se do vlastní duše...nikdy se mi odtud nechce...:-)
12.03.2016 06:12:46 | Móny