Anotace: ...
jedna úžasná dámská kapela se mnou navázala spolupráci a chodí za mými pacienty... tedy mými, za pacienty... na jednom z jipkových lůžek ležela delší dobu dáma, krásná, šedivé dlouhé vlasy, jiskra v očích, promlouvaly jsme spolu hodiny... přišla jsem za ní s touto dámskou kapelou, natěšená, jak bude koukat ... zpívají andělsky... i jí zahrály na přání a ona... pes a Eva je lepší, tak mi zaštěkejte....poté jsem se jí ptala, jak se vám to líbilo.. a ona bezelstně, krásný, ale příště tedy fakt přijďte sama a taky vezměte pejska, já si ho pohladím a pak si v klidu popovídáme, samy, já vás raději bez muzikantů... jéé jak mě to mrzelo...
podivné tušení
souvislostí a spojitostí
křížení věcí a událostí
před cizím nočním nebem
prorostlí tajemstvím
jejich důstojnosti a hlubin
podivuhodně rozevřené
místy průhledné
ležící budoucnosti
v osudech
o kterých je možné vědět
mluvit a pojmenovávat je
výhledem
do nedozírných prostorů
plných divů
a přesto ovlivněných
jistým řádem
... skvost...
20.04.2016 03:22:01 | zelená víla
...vznik a zánik jsou tak blízko sebe.....v jistých okamžicích
se prolnou.......tak jo, milý En......Ji./úsměv/....čním
21.03.2016 21:16:00 | jitoush
líbí se mi přirovnání o vitalitě minerálů, paráda, ty tvé báseňky:)**
21.03.2016 10:11:19 | Ragnell
Fascinující báseñ jako sama evoluce taková RNA ;):-)
20.03.2016 22:23:50 | xoxoxo