žitně...

prý chuť z chleba vyprchává
stejně jako že života
a jeho obstarávání
se stává důležitější
než ujídání

má však v sobě cosi
čemu se pokouším přijít na kloub
cosi lahodného
šíleného
osvobozujícího
co má souvislost
s prvními objevy
když jste sami
nezná vaše představivost mezí

jak nádherná noc
hvězdy svítí tak jasně
tak klidně
tak daleko
nevysmívají se

slyším je říkat
co jsi zač mladíku?
že mluvíš o zemi
o ujídání

my tady visíme miliardy let
už jsme viděly všechno
úplně všechno
a přesto pokojně záříme dál
svítíme na cestu
utěšujeme srdce

jen se rozhlédni kolem sebe
jak je všechno pěkné
seber ten malý zelný lístek
a podrž jej něžně v dlani

shýbám se
a zvedám ten list
co leží ve škarpě
připadá mi úplně nový
jako celý vesmír sám o sobě
odlamuji malý kousek
a prohlížím si ho
stále je to vesmír
pořád neskonale krásný a záhadný
velmi jemně jej pokládám zpátky
najednou velmi zamyšlený

opírám se o sochor
a i on je na dotek přátelský
není to železo
je to výtvor lidské mysli
jistým způsobem zpracovaný
stočený a vytvarovaný
lidskýma rukama
poznamenaný dechem
skoro se zdá že na mě mluví

vše stojí jistým způsobem
na jistém místě
tak jako stojí mysl
ve vztahu k okolí
a svět ve své hmotné podstatě
je mapou lásky
nikoli vesmír
ale život je láska

mám rád takový svět
a právě v tuhle chvíli vím
že na mě čeká
a půjdu-li vlídně a klidně
tak k ní dojdu
bude stát někde na rohu
a až budu na dohled
pozná mě
okamžitě