v aprílové bouři...
v aprílové bouři...
Anotace: ...
za sebou mračna vlečou
černé úponky deště
v dáli blýskavice
hněte třaslavé hory
blesky zvoní v kamení
a na větvích sosen ulpívají
chomáčky modrého ohně
žhaví živelníci
jež zaplašit není možné
v kapsách na úbočí
leží uhnízděné kroupy
perlový kaviár vzkypění
a z rokliny se zvedají
mátožné pruhy mlhy
co chutná po kovu
z elektrizující záře
vyskočil zdivočelý zajíc
a na útesu se krčí
načepýřené pískle
jemuž se šílenství odráží
v nažloutlém oku
protáhl jsem se
skalní průrvou
připoután vlastním stínem
pověřen tajemstvím
jenž předchází
hluboko v čase
pokrevní dědice
zapadlého řádu
našlapující
v rituálním krokocviku
jen na určité zemní body
v jistém sledu
jako při dětské hře
než dojde ke střetnutí
stojíme proti sobě
bez hnutí
vklíněni v propletenci
napjatém a tenkém
podobném hlavolamu
kde se umístění jednoho dílku
opírá o polohu druhého
a naopak
dvě nebeská tělesa
na protilehlých pólech země
co tvoří ústí
společné hlavně
ve které se prostírají
neprobádané kraje
v bílých oblastech
na starých mapách
kam ze světa neproniká nic
než dutí vichrů
hlavně
na jejímž konci
planou světy
vzdorující pochopení
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
v pracovní oblasti jsme navázali spolupráci s jednou základní školou, chodí za pacienty jedné nemocnice a rozdávají se... mám je pod palcem, od první do deváté třídy... jsou úžasní... do dnešního dne jsem pracovala s prvním stupněm, tedy šest a sedmi letí, jen to, že někam přijdou je pozitivní, jejich bezprostřednost, dětská elegance a úsměv mě fascinují a i ty nemocné... někteří mě drží za ruku a otírají slzy, někdo se usmívá... dnes jim bylo třináct a bylo jich pět... paní učitelka, co je doprovázela byla starší, děti taky a já si říkala.. hmm, jakpak je vezmou ti mí bojovníci... program jim vyhořel a tak celý to odpoledne bylo jen tak a nepřipravené od základu... a bylo dokonalý... jiná energie mezi mými svěřenci v oblasti nemocných... nebyl v tom jen úsměv, ale i obdiv... a já pozorovala ty děti, tu odvahu, stydlivost, um... jeden kluk zpíval tak úžasně - tak jemně a vůbec byl jemnej... holky, co nevypadají na dvanáct... vzhledově a když jsem se s nima bavila, byli obdivuhodní... všichni... ti velcí i ti o trošku menší :-)
děkuju téhle protihře věku, kterou mohu pozorovat... dětské nadšení a starší pochopení...
30.04.2016 01:28:09 | zelená víla
Někdy nepochopíš vůbec nic, stačí ale mechanismus... vedoucí k objímání
03.04.2016 08:47:07 | básněnka
S Tím správným vzdorem se bouřce čelí nejlíp... člověk se lekne... a to snadno, ale bát by se měl až na třetí den ;-)
01.04.2016 09:33:30 | Malá mořská víla